O stravě


Zjistila jsem, že to, jak se stravujeme, je velmi intimní záležitost každého z nás. Přesto má spousta lidí pocit, že může druhým mluvit do toho, co jíst. Je to stejně absurdní, jako kdybychom někomu říkali, co má nosit za oblečení a jak si má ostříhat vlasy. Napadlo někoho z těch lidí, že třeba je ten člověk se sebou spokojen? I když to nezapadá do standardu tomu člověku, co na to poukazuje, jako kdyby to byla nějaká chyba?

Od Nového roku jsem přestala jíst maso. Nejdřív jsem chtěla maso jen omezit, protože už odmalička jsem inklinovala k vegetariánství, ale zároveň jsem si moc dobře pamatovala, jak to hodně lidem v mém okolí vadilo a odrazovali mě od toho. Ale zatraceně, jsem dospělá, stojím si za nějakým názorem, vím sama, co mi dělá dobře, a proto jsem přestala jíst maso úplně. A byla jsem trochu zklamaná, že někteří lidé z mého nejbližšího okolí s tím měli problém. Neříkám, že mi to někdo zakazoval, ale byla jsem součástí několika nepříjemných konverzací a obhajování se. Co mě na tom celém štve nejvíc je to, že ty lidi to nijak neovlivňuje a může jim to být přece jedno. Navíc spousta lidí to vidí jako nějakou drastickou dietu, která mě zabije.

Hlavní věc je, a tu chci zdůraznit, že pro mě to není žádná dieta. Nechci tím zhubnout, naopak od té doby, co jsem začala jíst trochu jinak, jsem nějaké kilo přibrala a nejlepší na tom je, že mi to přestává vadit. Někteří lidé z mého okolí jsou asi nervózní kvůli mé minulosti s jídlem. Vtipné je, že právě díky tomu, že jsem začala jíst věci převážně zdravé a výživné, začínám ztrácet pocity viny. A to je pro mě klíčové. Dřív jsem si jedla tak nějak všechno možné a celkově jsem nad tím moc nepřemýšlela. Nějaké věci jsem si úplně zakazovala, protože jsem měla pocit, že po nich určitě ztloustnu. Snažila jsem se do sebe dostávat hlavně dietní věci a nejlépe s co nejmenším množstvím tuku a menší porce.

Dneska si s radostí dopřeju pěknou porci a talíř ještě poctivě oblížu, protože to jídlo mi za a) strašně chutná, za b) vím, že mému tělu dělá dobře. Nejedla bych něco, co mi nechutná jen proto, abych byla strašně cool alternativní vegetariánka. To se přece nedá vydržet. Důvodů, proč nejím maso, mám několik.

Opravdu hluboce mi je líto těch zvířat. Nejsem ten typ člověka, který by lidem ve svém okolí konzumaci masa zakazoval, nebo je odsuzoval. Maso jsem prostě donedávna jedla a mám ráda chuť ryb nebo kuřecího, takže se dokážu se člověkem bavit o tom, jak měl dobrý ten řízek :-D. Já sama to ale už jíst prostě nedokážu. Nemám na maso nikdy chuť, vůbec mi to neschází. Co se týče nějakých mých enviromentálních hodnot, když se sníží konzumace masa a produkce masného průmyslu na této planetě, můžeme přece jen podniknout nějaké kroky ke zlepšení a čištění naší planety. Jsem možná jen jehla v kupce sena, ale je to prostě nějaký krok, který mi nedělá žádný problém, a proto ho podniknu.

A jaký je váš vztah k jídlu? Přemýšleli jste nad tím někdy takovým způsobem?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Instagram