Narozeniny v Londýně!

24 dubna Nikola Pincová 0 Comments



Píšu to s vykřičníkem, protože to pro mě byl tak emotivní výlet. Spamovala jsem s tím na instagramu, ale není to žádná póza, má radost z výletu byla velmi upřímná. Když jsem byla malá, tak jsme si nemohli moc dovolit někam jezdit na dovolené a na výlety, a proto jsem se na konci minulého roku rozhodla, že bych ráda méně utrácela za různé serepetičky, které zas tolik nepotřebuji a našetřila si na nějakou cestu do zahraničí. Méně krámů, více zážitků! A povedlo se, na moje narozeniny jsem si nadělila prodloužený víkend v Londýně!



Vyrazili jsme s Petrem ve čtvrtek navečer a přiletěli do Londýna kolem 19 hodiny. Kupodivu jsme se v metru zorientovali celkem rychle, ale to hlavně díky aplikaci pro Londýnské metro, kterou si Petr prozíravě stáhnul do mobilu. Z Liverpool Street jsme se tedy dostali na Kensal Green, odkud jsme ještě asi 10 minut šli pěšky k našemu ubytování na Lushington Road. Po ubytování se v modrém domě se zabláceným Jeepem na příjezdové cestě, jsme byli dost vyčerpaní. Koupili jsme si v blízké večerce něco k snědku a prohlídli si dům, ve kterém jsme byli na víkend ubytovaní. Rozhodně nikdo nemohl domu upřít charakter. Spousta obrazů, dvě piána na úzké chodbě, vycpaná liška a krokodýl, který měl v tlamě kapesní hodinky. Obrovská britská vlajka nad vstupními dveřmi. A takových podobných kuriozit bylo v tomto "muzeu" mnoho a já tím byla nadšena, i když se dá říct, že už to bylo na tenké hranici mezi sběratelstvím a naprostým vetešnictvím. Tenká linie eklektismu a nevkusu.

Ovšem na Londýně byl nejdůležitější náš program! Na začátek musím říct, že ani prodloužený víkend na ochutnávku toho nejlepšího nestačí. Myslím, že bychom se plně rozkoukali tak za týden, ale možná by bylo mé loučení s tímto místem těžší, protože jsem se do něj opravdu zamilovala.



Pátek byl den plný obcházení těch nejzajímavějších památek. Vyrazili jsme brzy ráno (také přispěl fakt, že mě v půl 6 ráno probudil narozeninový telefonát od mojí drahé maminky) a já s výrazem dítěte v cukrárně spatřila dvoupatrové červené autobusy, hlavu na hlavě a bezdomovce zabalené ve spacím pytli v rohu. A my jsme vyrazili vstříc Tower Bridge a Tower of London. Na prohlídku této pevnosti jsem se moc těšila a byli jsme velmi potěšeni, že jsme zrovna vychytali čas, kdy jsme nečekali absolutně žádnou frontu. Nejlepší na celé prohlídce byl samotný průvodce, který tahal z rukávů jeden vtip za druhým a na jehož výklad budu ještě dlouho s úsměvem ve tváři vzpomínat (možná i trochu zděšení, vzhledem k počtu dekapitací v jeho historickém výkladu). Samozřejmě jsme nemohli vynechat ani prohlídku korunovačních klenotů!



Po prohlídce Toweru, která nám zabrala asi 2 hodiny (ale dá se tam strávit mnohem více času), jsme si koupili sendviče v Pret A Manger, kterých je v Londýně ještě stokrát více, než je hub po dešti. Po obědě na lavičce jsme se prošli ke katedrále sv. Pavla, která byla naprosto obsypána lidmi s krabičkami s obědem, protože byl krásný den a není nic lepšího, než si dát oběd na trávě před katedrálou svatého Pavla. Zbytek dne jsme hlavně chodili, nachodili jsme přes 20 kilometrů (ještě teď v pondělí mám celkem zhuntované nohy) a podívali jsme se k Millenium Bridge, Trafalgar Square, Buckingham Palace a Westminster Abbey. Malou pauzu jsme si udělali v St. James Park, kde jsme narazili na malé trhy. 





Na mě udělalo velký dojem Covent Garden, což je malá část Londýna, o které Petr tvrdil, že je hipsterská. Možná to tak bylo, ale mě přišla naprosto úžasná. Malé obchůdky, lidé postávající se skleničkou na ulicích před hospůdkami, všude hýřila dobrá nálada, měla jsem najednou pocit, že se ocitám v malém světě uprostřed Londýna. Petr zašel do obchodu s deskovkami "Orc's Nest" a já se podívala taky do několika obchůdků, nejvíce se mi líbilo Sass and Belle a Cath Kidston. Celodenní maraton jsme zakončili v Pizza Pilgrim, kde jsme si dali božskou pizzu Margharitu a tu nejkrémovější mozzarelu se sušenými rajčaty.





Na sobotu jsme měli naplánovanou snídani u Deliciously Ella ve Weighouse Street. Musíte pochopit, že pro mě je Deliciously Ella naprosto srdeční záležitostí, mám všechny její kuchařky, neustále zkouším její recepty, sleduji její práci na youtube a instagramu a její pohled na stravování mě naučil objevit v sobě zdravý přístup k jídlu (tím myslím nebrat jídlo jako zlo). Proto pro mě návštěva jejího bistra byla vcelku emotivní záležitostí, vzhledem k faktu, že sídlí jen v Londýně a já do Londýna nelétám každý den. A říkala jsem si, jak jinak oslavit své narozeniny, než že si dopřeju fantastickou snídani v jejím bistru a s člověkem, kterého miluju (on sice rostlinnou stravu tak moc nemiluje, ale zvládnul to!). Měla jsem vynikající kokosový jogurt s domácí oříškovou granolou a ovocným kompotem a Petr si dal banánový chlebík. Byli jsme u stolu u okna a já tam tak seděla, popíjela čaj a byla v tu chvíli hrozně vděčná. Po celou dobu našeho výletu jsem se cítila vděčná. ale v tu chvíli to na mě nějak dolehlo a já jsem byla šťastná, že tam sedím, jím fantastickou snídani a jsem ve fantastickém městě. Jak málo stačí ke štěstí člověka (ještě fakt, že jsem jim tam pak vykoupila zásoby kuliček a ovesných sušenek, abych měla něco do zásoby v Praze).






Po snídani jsme vyrazili k Přírodopisnému muzeu! Vstupy do většiny muzeí jsou v Londýně zadarmo a zástupy lidí do muzea byly obrovské, ale vzhledem k minimální kontrole a velikosti muzea, to člověku ani nepřišlo. Do muzea jsme se dostali prakticky hned a strávili v něm asi 2,5 hodiny (ale opět nutno podotknout, že v muzeu byste mohli strávit třeba několik dní, abyste spatřili všechno). Viděli jsme výstavu lidského těla, dinosaurů, nerosty a minerály, dozvěděli se něco o naší planetě, zažili si simulaci zemětřesení v japonském supermarketu... Bylo to boží. Všechny výstavy jsou hodně interaktivní a proto se v tak obrovském hned tak nezačnete nudit.


Dále byl na řadě oběd a jelikož jsme měli veganskou snídani, tak bylo spravedlivé vyvážit tento nepoměr a jít na oběd do Five Guys. Petr si dal pořádně mastný hamburger se slaninou a já se rozhodla pro grilled cheese sandwich (protože jsem milovník sýra) a k tomu jsme měli pořádnou nálož hranolek, které si tam připravovali z čerstvých z brambor a smažili v arašídovém oleji. Musím říct, že to byla chuťově skvělá prasárna, ale jak už nejsem zvyklá na takové jídlo, tak mi potom nebylo nejlépe od žaludku. Ale objektivně posouzeno je to jedno z nejlepších junk food, které jsem kdy měla, takže Five Guys doporučuji.





Chtěli jsme toho v sobotu stihnout víc, ale jelikož jsme měli nohy v celkem pekelném stavu (a já k tomu ještě žaludek), tak jsme zvládli už jen British Museum, které bylo naprosto perfektní. Tam kontrolovali před vstupem obsahy tašek, ale šlo to velmi rychle. Britské muzeum se mi líbilo ještě víc, než Přírodopisné. Především exteriér a interiér budovy je dost úchvatný. A bylo toho tolik, co jsme mohli vidět. Opět jsme si ale museli vybrat jen něco, protože nebylo úplně v našich silách zhlédnout vše. Důkladněji jsme si prohlédli něco z Antického Řecka, Starověkého Egypta, krásné byly vyřezané předměty z jadeitu v asijské expozici. Také jsme spíše letmo prohlédli něco ze středověké Evropy a z Afrického umění. 

Naše večery jsme vždy zakončovali na pokoji pod peřinou s pytlíkem chipsů a epizodou z Mr. Beana, abychom se drželi britské tématiky.



No a neděle byla den našeho odjezdu, což jsem nesla velmi těžce. Nedalo se toho už moc stihnout, protože po 11 hodině nám už odjížděl vlak na letiště, a proto jsme ráno jen pobalili všechny věci, nakoupili ještě pár pytlíků chipsů pro naše kamarády a vyrazili zpět na Liverpool Street, kde jsme měli ještě nějakou tu hodinku čas. Já tam s nadšením objevila Neals Yard Remedies, což je anglická značka s přírodní kosmetikou. Nemohla jsem odolat a koupila jsem si tam mušelínovou látku (na odličování), kterou jsem nikde v Praze nemohla sehnat a krém na obličej s Aloe a levandulí. Ještě jsme si před odjezdem koupili v Marks and Spencer oběd do vlaku a vyrazili zpět na letiště a zpět do reality v Praze.

Nikdy na tento výlet nezapomenu, na moje nadšení a dobrou náladu, která po celý výlet panovala, na zničená chodidla, krásné počasí, ruch na Picadilly Circus, pouliční zpěváky a kytaristy. Cestování je skutečně potravou pro duši, protože ve mně pořád panuje dobrá nálada, cítím velkou inspiraci a bohatý zážitek z toho místa, což nám nakonec žádná věc nepřinese, v obchodě to na pultě nenajdeme. 

Jaký byl váš nejlepší výlet?


0 komentářů: