Morava 2017

28 listopadu Nikola Pincová 0 Comments


Naše každoroční tradice byla dodržena i tento rok, a my opět vyrazili na podzim na Moravu. Tentokrát do Mutěnic. Krásně jsme využili prodlouženého víkendu, takže od 17. do 19. listopadu jsme se mohli nevázaně (p)opíjet a přejídat. 



V pátek ráno jsme vyrazili ve velkém stylu, a to rovnou malým autobusem! Na oběd jsme se stavili v Hodoníně, kde jsme se najedli v restauraci La Rivolta. Jídlo skvělé, obsluha slabší. Já si dala můj oblíbený grilovaný hermelín se salátem a česnekovou bagetou. Odpoledne jsme dorazili k našemu penzionu, odložili věci a šli na průzkum okolí. Musím podotknout, že tento rok byla naše výprava o 18 členech. Na 7 večer jsme měli zamluvenou studenou večeři a degustaci vína ve sklípku u Zimolků. Studená večeře zahrnovala řízečky, sýr, šunku a slaninu, chleba, ale hlavně škvarkovou pomazánku. Já vůbec nečekala, že by mi něco takového mohlo chutnat, ale ukázalo se, že jsem si připravila do žaludku dobrý základ. Čekala nás totiž ochutnávka 21 vzorků vína. Některé byly od otce a jiné od syna. Musím přiznat, že nejvíce mi chutnala vína od otce, a proto jsme si u něj pak nakoupili. Každopádně k ochutnávce byla i fajn přednáška a večer byl super. A já byla kupodivu střízlivá. Jak říkám, měla jsem dobrou večeři. 





V sobotu jsme podnikli výlet! A to nejdříve na rozhlednu v obci Prušánky, která mi po dosažení vrcholu nahnala strach. A to, když jsem se podívala pod nohy. Celá její konstrukce byla totiž děrovaná, a vy jste mohli spatřit, jaká výška vás dělí od země. Uf. Pak nás čekala dlouhá procházka spíše bahnitými podmínkami do obce Čejkovice. Cestou jsme se podívali k větrnému mlýnu. Z Čejkovic jsem měla radost, protože tam sídlí firma Sonnentor, kterou mám moc ráda a nečekala bych, že se tam někdy dostanu. Pokud je neznáte, tak nabízejí hlavně čaje a koření, ale jaké! Obchod měli strašně krásný, celý provoněný, spojený s kavárnou. Tam nabízeli své čaje a zákusky. Jelikož je tam i výroba jejich produktů, tak je i možnost exkurze. Na to jsme úplně čas neměli, takže jsme si jen v obchodě něco nakoupili, a to jsme s Petrem ještě netušili, že se do obchodu dvakrát vrátíme. Dál nás čekal oběd. Narazili jsme na jeden hotýlek, kde měli restauraci otevřenou, tak jsem si dala naprosto vynikajícího lososa s bylinkovou omáčkou a ještě teď o něm v noci tajně sním! No a jelikož jsme s Petrem o návštěvě Sonnentoru tak básnili, tak se tam někteří ještě chtěli jít podívat, než nám jel autobus zpět do Mutěnic. Tak jsme se s Petrem ocitli v Sonnentoru podruhé. 




Cesta autobusem zpět byla celkem legrační, protože v 16 lidech jsme jeli zadarmo (sleva pro Jedličkův ústav, alespoň jsme tak vypadali). Po návratu na ubytování jsme se zase hned otočili, protože byly v plánu ještě trhy. V Mutěnicích se konaly takové malinké trhy, na kterých se prodávaly různé sýry, klobásy, vína, atd. Ochutnali jsme oštěpek na grilu s marmeládou (fakt to bylo dobrý! ), Petr si dal palačinku a koupili si nějaké oštěpky a nitě na doma. Večer jsme všichni společně poseděli v našem penzionu a já si dala asi jen jednu skleničku vína, protože jsem byla z celého dne nějaká ospalá a nepoužitelná. 

No a v neděli jsme v podstatě hned po snídani vyrazili zpět domů, akorát jsme se po cestě naposled ještě stavili v Sonnentoru, protože pořád mezi námi byli někteří, co tam nebyli. A tak jsme se s Petrem ocitli v Sonnentoru potřetí. 


Cesta domů byla dlouhá, únavná, jelikož se všichni po prodlouženém víkendu vraceli domů, tak i plná kolon a my se s Petrem dostali zpět do Prahy až večer. Víkend mi to každopádně nezkazilo, protože na Moravě je vždy krásně, vrstva škvarkové pomazánky byla silná a kdo se podívá do Sonnentoru třikrát za dva dny?

0 komentářů: