Vnitřní monolog: Pondělí

10 srpna Nikola Pincová 0 Comments


Pohádali jsme se kvůli naprosté hlouposti, pak jsi odešel a já tě našla u auta. Dlouze a toužebne si mě políbil a chytil za pas. Já na tváři ucítila tvé vousy. Pak jsme se rozloučili.

Metro páchlo močí a hnilobou. Snad každá jeho součást musela být špinavá. Přemýšlela jsem nad zašlou slávou toho nástupiště. To muselo byt pozdvižení, když se před lety ty stanice otevíraly. Nablýskané podlahy a eskalátory, na kterých i po tolika letech holky po sobotním večeru zvrací. V dlouhém závěsu světel už jen poslední poblikávalo, tak nějak beze snahy a bez sil.

Došla jsem na autobusovou zastávku plnou lidí. Přijel autobus a všichni se na sebe začali mačkat. Když řidič zavelel "Místenky první!", tak se vzpoura ješte znásobila. "Pusťte mě dopředu, já mám mistenku! Vy ji máte? No tak mě pusťte!", ozývalo se ze všech stran.

Když se i mně podařilo dostat do autobusu, tak jsem si s radostí nasadila sluchátka, otevřela blok a začala psát, protože z nějakého důvodu se mi na cestách píše nejlíp. A tak jsem napsala tento text. Za zvukového doprovodu Carole King.

Nikola


0 komentářů: