O rovnováze

26 července Nikola Pincová 0 Comments

Tuhle věc možná spousta lidí zná a možná taky spousta lidí nezná. Proč bychom se jinak totiž tak trápili, plácali se životem s tím neodbytným pocitem, že nic nemá smysl. To se takhle zničehonic nad člověkem stáhnou mračna, všechno je tmavě modré a on se cítí jak zmoklá slepice. 

Zmiňovala jsem už asi tak milionkrát, že jsem hodně citlivý člověk. Do určité míry jsem vždy spíš flegmatik, ale pak se najednou stáhnou ta mračna i nade mnou a jsem nejdřív v nenáladě, pak smutná, to následují nepříjemné stavy a končí to velmi jedovatými poznámkami a šířením negativismu všude kolem. 

Nedávno se mi přesně tenhle průběh stal a já ke konci cítila, jak ten jed už prskám všude kolem sebe, lidi kolem mě se se mnou už ani nechtěli bavit, protože jsem je tím jen trápila. A nejen je, topila jsem v tom jedu hlavně sebe, a za to jsem se na sebe taky zlobila. Tomu se říká druhá dimenze negativismu. Můj pracovní název: Negativismus na druhou.

Nemůžu říct, že bych sympatizovala se sluníčkáři, určitá dávka sarkasmu je v lidském těle třeba, alespoň podle mě. Ale určitě jsem za to, že pohoda musí být. Ne nutně v jednom kuse, protože to bychom se v té pohodové nudě začali asi taky brzy dusit, takže je třeba čas od času upustit (nejen na WC) a nemít výčitky z nějakého negativního pocitu, protože je to zdravé. 

Mnohem složitější ale je umění se zastavit. Říct si, že už toho bylo dost a zase na chvilku tu vnitřní Pandořinu skříňku zavřít a dopřát si tu pohodu. Když už jsem pátý den v kuse naprosto překypovala zlostí a mojí hlavou se honily myšlenky na házení malých dětí do mixéru, tak už jsem začala nesnášet sama sebe za to, že jsem se pustila tak daleko, do takových temných končin svojí duše. 

Sám Sirius Black říkal, že svět se nedělí na dobré a špatné lidi, každý v sobě máme dobro i zlo a je na nás, co si volíme. Přijde mi to tak pravdivé a moudré, že jsem to tady musela zmínit. Myslím si, že musíme přijmout i svou temnou stránku vedle té světlé. Přece jen život je o rovnováze, a to naprosto ve všem. 

Abychom viděli věci pozitivně, tak se musíme přeci setkat i s něčím negativním, jak bychom jinak poznali rozdíl? Člověk, který se o svoje štěstí nezaslouží, ho nikdy nemůže správně ocenit a radovat se z něj úplně. Abychom byli šťastní, musíme být někdy smutní. Každý tu svoji rovnováhu musí najít po svem. Musela jsem přestat pít kávu, aby se mi nekazily zuby. Musela jsem se nejdřív nenávidět, abych uviděla cestu k sobě. 

Z rovnováhy plynou jednoduché a osvědčené rady. Netrestejte se tolik a dopřejte si něco za odměnu. Nebuďte sobečtí a vzpomeňte si někdy na ostatní. Když se pořád za něčím ženete, zastavte se.

Nikola

0 komentářů: