Co bych poradila svému mladšímu já?

04 dubna Nikola Pincová 0 Comments

Ty doby, kdy mi bylo třeba 15 let, byly dost divoké. Musím ale přiznat, že až tak moc věcí nelituji, protože by to nebylo ono. V mé pubertě se stalo hodně hezkých věcí a taky hodně smutných, které k tomu ale už dnes neodmyslitelně patří. Kdybych si uvědomovala následující body, tak by asi bylo hodně věcí jinak, ale naivní nevědomost nás bude provázet, dokud se prostě z něčeho nepoučíme. 

1. Méně je více.
Tohle je zrovna nejvíc povrchní rada, ale také by se v té době určitě hodila. Dělala jsem se sebou různé šílenosti, oblékala se jak dítě květin, pak zase nosila koženou bundu, obarvila si vlasy na černo, ostříhala se na ježka, nosila hluboké výstřihy (taky jsem měla nějaká prsa!) a malovala si černé linky o stošest. Musela jsem si to prostě všechno vyzkoušet a tohle ani není všechno, co jsem se svým vzhledem vyzkoušela. Každopádně jsem byla dost extravagantní puberťák a musel být na mě asi zajímavý pohled.

2. Neporovnávej se s ostatními.
Tohle je asi bod, který platí univerzálně, ne jen pro mladé lidi. Máme totiž tendenci to dělat všichni, bez ohledu na věk. Bojíme se být sami sebou a myslíme si, že se musíme co nejvíc podobat ostatním, abychom zapadli. Možná je tohle důvod, proč se tak často cítíme v depresi a nejsme ze svého života šťastní. Protože nežijeme život svůj, ale kopírujeme život někoho jineho. Sami si bráníme být šťastní a svazujeme se vzory kolem sebe. Teprve až dáme najevo své opravdové já, tak budeme šťastní sami od sebe.

3. Když si tě neváží, nech ho být.
Opět něco, co by se mělo připomínat po celý náš život. Nemusíme se obklopovat osobami, pro které znamenáme méně, než si dokážeme sami připustit. Mluvím jak o partnerech, tak o přátelích. Vidím to kolem sebe pořád. Zvládla jsem 4 roky dobývání člověka, kterého jsem se nechtěla pustit. Shazovala jsem se pro něj, trápila se, dělala jsem první poslední, aby on byl šťastný. A když jsem se z toho konečně vymotala, tak jsem byla opravdová nicka. Zničená, nemocná, vyhublá a bez špetky sebevědomí. Ale jak jsem se z toho vysvobodila, tak od též doby bylo už jen lépe. A tak to bylo i s nějakými lidmi, se kterými jsem se chtěla mermomocí přátelit. A oni se mi posmívali za zády, psali mi ošklivé zprávy a pak si ze mě dělali legraci i před spolužáky. Nikdy to za to nestojí a jen vám to ublíží.

4. Nikam nechvátej.
Strašně moc jsem se těšila, až zažiju první pusu, první opilost, první sex, první bydlení se svým klukem.. A strašně moc už jsem chtěla být velká a být někde jinde, než v tom malém Táboře, kde mi nikdo nerozuměl. A jak moc bych se teď chtěla vrátit zpátky do dětství. I když jsem ráda, že mám všechny tyhle věci už za sebou, protože dospívání je dřina, tak na tom přece něco je, být malé bezstarostné děcko a mít ještě úplně všechno před sebou. Protože život utíká hrozně rychle, i když vám to tak možná někdy nepřipadá. 

5. Neměň své názory kvůli druhým.
Tohle tak trochu souvisí s tím ponižováním se před ostatními a snahou se zalíbit. Jasně, že jsem kvůli jiným lidem dělala věci, které až tak moje gusto nebyly. Tvrdila jsem, že poslouchám stejnou hudbu jako ostatní, i když se mi ani za mák nelíbila, snažila jsem se nosit podobné oblečení, říkala jsem o lidech věci, které říkali lidi, se kterými jsem se tak moc snažila kamarádit. A k čemu mi to bylo? Měla jsem ze sebe akorát špatný pocit. A chtít se kamarádit s lidmi, kteří vás nechápou a nerespektují váš názor, je hloupost.

6. Važ si své rodiny.
Asi ta nejdůležitější rada. Nejvíc lituji toho, že jsem si to dřív neuvědomovala. Doteď z toho mám výčitky svědomí. Pořád jsem běhala za klukem, se kterým jsem chtěla být, lhala jsem doma a trápila svoji mamku, která se o mě bála. Dlouho jsem dávala přednost kamarádům a klukům, zatímco moje rodina mi připravovala narozeninovou oslavu, já byla celá paf z toho, že jsem u toho kluka doma. Bylo to ode mě tak hnusný. Ale naštěstí přišla doba, kdy jsem konečně pobrala aspoň trochu rozumu a začala si toho všímat. A od toho okamžiku se to snažím svým nejbližším vynahradit a činit je šťastné a snad tím i trochu splácím ten dluh. A i já jsem šťastná, že mám ke svojí rodině čím dál blíž, uvědomuji si, co vsechno máme společného a co jsem zdědila.


Co byste Vy poradili svému mladšímu já?

Nikola

0 komentářů: