Můj vlastní superhrdina.

06 února Nikola Pincová 0 Comments

Připadám si jako ten nejméně povolaný člověk, který by měl psát o tom, jak se mít rád. Je to totiž něco, co mi po velkou část mého života přijde nedosažitelné. Opravdu jsem většinu svého času strávila tím, že jsem se nenáviděla. Svůj odraz v zrcadle, svůj hlas, své chování. Dokáže to přerůst i v naprosté spletité situace, kdy se tak moc nemám ráda, až si vsugeruju, že mě nemůže mít rád ani nikdo jiný, a proto jsem na ty lidi automaticky už dopředu nepříjemná a zlá. Jo, až sem vás může dostat nízké sebevědomí. 

Sebeláska je totiž strašně podceňovaná. Soustředíme se na to, aby nás měli rádi ostatní, upravujeme se pro ně a podle jejich představ, myslíme na to, abychom byli jinými přijati, abychom se necítili sami. A já jsem se tak strašně dlouho snažila vždycky k někomu zapadnout, zalíbit se. Ale když už se mi povedlo někam patřit, tak jsem cítila strašně nepříjemný pocit prázdnoty. Protože jsem nebyla sama sebou a tu verzi, která ze mě vznikla, jsem neměla ráda. Takže vždycky je první cestou sebepřijetí. Nějací jsme se narodili, z nějakého důvodu a jsme takoví, jací jsme a je od nás vlastně strašně kruté, abychom sami po sobě chtěli být jiní. Zkuste si představit sebe sama jako vaše vlastní dítě. To dítě je nějaké ze své vlastní přirozenosti a vy mu říkáte: ,, Jsi moc hloupý. Buď chytřejší. Jsi moc tlustý, buď štíhlejší. Jsi ošklivý.." A já se ptám: PROČ TRÁPÍTE SVOJE DÍTĚ?


Nedávno jsem na sebe koukala do zrcadla, oblečená do pyžama a špatné nálady. Měla jsem nad sebou tmavý oblak, do odrazu hleděly propadlé tváře a můj obličej vypadal zabarvený do šeda. A nenapadlo mě nic jiného, než mluvit se svým odrazem, jako kdyby to byl někdo jiný. ,,Proč tohle děláš? Proč mě tak trápíš a ubližuješ mi? Moc mě to bolí a nemůžu kvůli tomu normálně přemýšlet. Musím jen brečet. Proč mě tak moc nesnášíš? Co jsem ti udělala, co je na mně špatného? Proč mě prostě nemůžeš přijmout?" Oddělila jsem od sebe na chvíli tu negativní Nikolu a vlastně mi to pomohlo. Na chvíli nebyla součástí mě a já viděla jen zranitelnou Niky, která si nepřeje nic jiného, než být šťastná sama se sebou. 

Nejděsivější je, že existuje jediný princ na bílém koni, který mě zachrání. A jsem to já. Udatný zachránce, superhrdina. Jsem to jen a jen já. Celé je to ve mně. To velké řešení. Ta odpověď na moje otázky. Jsou tam někde uvnitř mě, pod všemi vrstvami negativní Nikoly. Tam kde byla ta zranitelná Niky. A já ji nedávno na chvilku měla. A vím, že když o tom budu mluvit a budu promlouvat sama k sobě, tak se ze mě stane ten udatný superhrdina a zachráním se. 

Už jste v sobě našli superhrdinu?

Nikola

0 komentářů: