Tak trochu jiné Vánoce.

31 prosince Nikola Pincová 0 Comments


Trochu se mi ty Vánoce tenhle rok zvrtly. Tak trochu jsem do poslední chvíle pracovala a snažila se vyhovět nenasytným lidem, toužícím po dárcích pro své blízké. I když v některých momentech jsem měla i pocit, že ani nevědí, co kupují, ale už jsou tak zmagořelí, že automaticky přikládají kartu k terminálu, aniž by tušili.

Stejně hodně jsem toho měla i ve škole, kde se rozhodli, že na poslední chvíli, kdy už jsme všichni byli myšlenkami na gauči s mísou plnou salátu na klíně, tak je ten nejvhodnější čas na testy, úkoly a projekty. Plánovala jsem si proto každou hodinu každého dne svého života, abych nemusela o Vánocích nic, hlavně se nestresovat. Ale tak trochu jsem přehlédla to, že jsem nemocná.

Takže 23. prosince ráno, kdy už jsem si konečně a skutečně mohla říct, že mám hotovo a konečně si můžu odfrknout, tak se mi od rána dělalo v autobuse na cestě do Tábora špatně. Ségra se mi snažila dělat příjemnou společnost, ale já si jen opírala hlavu o její rameno a byla lehce mimo.

Takže jsem si v Táboře hned lehla a prospala tak nějak odpoledne. Těšila jsem se, že vám popíšu, co hezkého jsme dělali den před Vánoci a i na Štědrý den, ale až tak moc si toho nepamatuju. Vzpomínám si, že jsem pomáhala ségře zdobit stromeček, mamka se letos rozhodla pro přírodní styl, takže náš stromek byl ověšený perníčky, slámovými a dřevěnými ozdobami a jednoduchými světýlky a musím říct, že se nakonec moc povedl.




Na Štědrý den jsem měla vůbec tu nejvyšší horečku, asi 38.8, takže i když jsem chtěla třeba s něčím pomoci a něčeho se účastnit, tak jsem nebyla moc schopna a skoro všechnu práci zastala ségra, kterou mamka náležitě úkolovala, dokonce ještě stihla obskakovat mě, takže ségra má u mě schovaného bludišťáka. Udělala s mamkou chlebíčky, bramborový salát, osmažila všechny řízky...

Každý rok se vždycky hezky oblečeme a namalujeme, ale já jsem do poslední chvíle spala, a pak jsem si aspoň navlékla džíny, ale vypadala jsem opravdu jako bezdomovec, takže tenhle rok žádnými reprezentativními fotkami neoplývám. Ale všem ostatním to moc slušelo, tak jsem se snažila občas vyfotit alespoň je. Tenhle rok nás bylo 7, včetně babičky a nakonec se všechno celkem pěkně vydařilo, nebyly kladeny žádné přehnané nároky, nic se nehnalo do žádných extrémů, dokonalosti, nic nemuselo být včas a bylo to tak příjemný. Všichni jsme se celkem dobře bavili spontánně, dali si dobrou večeři, připili si šampaňským, a pak se šlo na dárky.



Já jsem se ujala rozdávání dárků, protože každý rok si to jak malý tichošlápek vynutím. Sedla jsem si u stromku a všem hezky hromadila balíčky. Samozřejmě jsem nenápadně očkem hledala jeden balíček specifické velikosti a váhy s mým jménem, protože jsem si tento rok nepřála nic víc, než nový notebook. Všichni mi do poslední chvíle mlžili, někteří mě dokonce přesvědčili o tom, že ho v žádném případě nemůžu dostat. Ale byl tam a já jsem už ani nedoufala, a proto moje radost byla obrovská! Moc hezky to na mě všichni vymysleli. A spoustu dalších krásných dárků jsem dostala, musím uznat, že tento rok jsem byla asi opravdu hodná. Nebudu vám tady vypisovat, co jsem dostala, od toho jsou tu jiní, ale chci jen říct, že mě všichni lidé kolem mě dobře znají a ví, co mám ráda a co mi dělá radost. Doufám, že i já jsem ostatním lidem udělala aspoň malou radost.


Nejvíc jsem si na letošních Vánocích užila cukroví, pohádky a vědomí, že se o mě rodina při nemoci dobře postarala. A co jste si užili Vy?

Nikola


0 komentářů: