Příhody z mého prvního dne školy.

06 října Nikola Pincová 6 Comments


Asi jste čekali, že vám začnu vyprávět, jak jsem šla poprvé do školy na základní škole. Jak se mnou cloumala nervozita, nesla jsem si v ruce pomačkaný kornout s bonbóny a sladkostmi a doufala jsem, že si tam najdu kamarády. Tak o tom mluvit nebudu, ale pocity jsem prožívala dost podobné, až na ten kornout, čehož lituji, protože taková sladkost vždy přijde vhod. 
Chci mluvit o svém prvním dni na VOŠ, kam jsem přešla po dvou letech pláče a učení se ve 3 ráno na zkoušku v 10 dopoledne, to vše na FHS UK. Plus noční vyjídání lednice ze strachu z neúspěchu. 
Už 20. září mi škola začala a rozvrh mě dost zděsil, protože obsahoval vstávání každý den v 6 ráno. Výuka od 8, ale naštěstí maximálně do 1 hodiny odpolední. Několik dní před začátkem školy jsem se postupně trénovala v brzkém ranním vstávání, protože už se mi dlouho nestalo, že bych vstávala v 6 ráno a ještě ke všemu každý den. Každopádně ve svůj první den jsem nezaspala (to kupodivu přišlo až o pár týdnů později), zvládla jsem do sebe naházet snídani, vypít čaj, slušně se obléct a vyrazit. První, co mě překvapilo, byla šílená zima, skoro ještě tma a taková koncentrace lidí v MHD. Z toho dne jsem si napsala pár postřehů, a proto se s Vámi o ně teď podělím: 

1. Bože, jak zvládnu vstát v 6? Musím se namalovat, najíst, první jídlo dne je přece nejdůležitější. 
2. Okej, já a moje křečový žíly jedeme do školy. 
3. Mám si na sebe brát tu sukni? Připadám si v tom jak malá školačka... 
4. Ta tramvaj je takhle narvaná každé ráno? Tolik puberťáků.. A hraje jim v uších nějaký rámus, co to je?! 
5. Ježiš, já si připadám stará!! 
6. Musím tam být o 10 minut dřív, ať se zase někde neztratím. Bolí mě břicho. 
7. Možná jsem to přehnala s tolika kytičkovanými sešítky... 
8. A k tomu ta kytičkovaná sukně.. 
9. Jen doufám, že mi nepřijde naproti babička ke škole se svačinou, jako to udělala, když jsem šla v Praze první den na brigádu... 
10. Pincová, ty jsi případ...

A jak vypadaly vaše první školní dny?

6 komentářů:

  1. Podobně jako ty jsem tento týden byla poprvé v nové škole po FHS. Jedná se o úplně jinou školou než byla právě Karlovka a musím říct, že se mi po ní stýská (pokud opomenu hororovou historii). Připadám si tu jako hroznej dospělák oproti všem ostatním a to o své předešlé zkušenosti na UK raději mlčím. Všichni vypadaj mladounce, ale víc zkušeně v pití alkoholu a užívání si studenského života než já. Ani ti kluci z mého ročníku mi nepřijdou přitažliví, přece jen jsou tak o 2 až 3 roky mladší než já.

    A do toho mě děsí, jak blízko vlastně zas to zkouškové je. A tentokrát mě čeká zkouška například z takové matematiky, kterou jsem 2 roky neměla, a co si budem povídat, ani na gymplu mi nešla. Mám strach z neúspěchu, protože mám pocit, že tohle je moje poslední šance na pomaturitní studium a už nemam narok na neuspěch.

    Na rozdíl od prvního roku na FHS ted taky musím řešit práci, peníze a nájem. Což mi taky neusnadňuje školu, protože se snažím najít co nejvíce přednášek, na které nemusím chodit pravidelně, abych mohla do práce a vydělat si za ten měsíc aspoň na nájem a poplatky.

    Každopádně ti přeju hodně štěstí v nové škole a ať nám to oběma dopadne lépe než na FHS.

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj, to jsme na tom celkem podobně. Taky si připadám starší a moji spolužáci jsou trochu víc "párty animals", než jsem já. Stejně máme taky to, že mám matematiku po víc než 2 letech a my máme dokonce speciální matiku pro ajťáky, kde se zabýváme výrokovou logikou a tak, což je něco, o čem jsem v životě neslyšela, ale snažím se dávat co nejvíc pozor a opravdu to pochopit, takže to nakonec až tak děsivé není. Já také těším práci, peníze a nájem, protože rodina už mě moc podporovat nemůže, takže s tebou soucítím a vím, že není jednoduché to vše skloubit, každopádně věřím tomu, že si zachováš pevnou vůli a koneckonců to zvládneme obě:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Můžu se ještě zeptat, na které škole teda teď jsi?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Šla jsem na ČZU na Provozně ekonomickou fakultu obor Podnikání a administrativa. I když je mi 22 let, tak stále nemám představu, čím bych se chtěla a zvládla uživit a podnikání mě celkem láká.

      Vymazat
    2. Tak to si myslím, že jsi na dobrém oboru, já jsem na Vyšší odborné škole informačních služeb a studuji knihovnictví, přišlo mi to jako dobrý nápad, když jsem takový lehce introvertní knihomol :-D A myslím si, že není nic špatného na tom, že ve 22 letech stále nevíš, znám lidi, co ani ve svých 26 neví a ani není kam spěchat. Je dobrý to postupně objevovat a nemít všechno hned nalajnovaný.

      Vymazat