Chorvatsko, Selce 2016

15 září Nikola Pincová 0 Comments


Do Chorvatska jsem se moc těšila, protože jsem už cítila, že nutně potřebuju aspoň několik dní v kuse se o nic nestarat, nepobíhat od jedné starosti k další a hlavně se nějak zregenerovat před začátkem školy. Na dovolenou nás pozvali Petrova babička s dědou a my jsme samozřejmě s nadšením přijali (kdy odmítnete pozvání na dovolenou??) Takže nás čekal týdenní pobyt v Chorvatsku, konkrétně v městečku Selce, poblíž Crikvenice.


Takže jsme v sobotu ve 4 ráno vstali, dost omráčení, nějak se vystřídali v koupelně a v půl 5 už vyrazili k benzínové pumpě, kde jsme měli sraz se starší částí osazenstva. Samozřejmě to muselo být blízko McDonalds, takže si kluci a Wanda dali ranní cheeseburger v McDrive a já s díky tuto nabídku odmítla Ještě za tmy jsme pak přijížděli kolem Benešova, Votic, kolem Tábora, když vycházelo slunce jsem si vzpomněla na domov a u Českých Budějovic jsem dostala hlad, tak jsem se taky nasnídala. Cesta celkem poklidně ubíhala, ale Rakousko byl prostě očistec, ta cesta přes něj trvá strašně dlouho a k tomu všemu jsme ještě chvíli bloudili, protože se tam někde konala nějaká akce s letadly a stíhačkami, takže všude byli policajti, zábrany a spousta lidí. Naštěstí jsme se ale vymotali. Další poznatky z cesty: když jsem se pokoušela spát, tak mi pořád padala hlava, bylo hrozný vedro a každý playlist od Spotify má ke konci strašný písničky. A WC na dálnicích strašně smrdí, ale když nutně potřebujete a jste na cestě přes 9 hodin, tak jde luxus stranou.


Já jsem na cestu k obědu připravila bramborovo-cuketové placičky, za pomoci Wandy, protože mi strašně chutnají studené, tudíž ideální na cestu do krabičky. Ale jinak babička připravila spoustu malých řízečků, zeleninu, dokonce i kremeše.


V půl 7 večer jsme konečně dorazili k hotelu Slaven. Plánovali jsme tedy dřívější příjezd, ale byli jsme rádi, že jsme cestu přežili, já jsem byla celá zmačkaná a zpocená. Bydleli jsme v takovém baráčku, který vypadal, že se brzy začne rozpadat. Pokoj sám o sobě byl fajn, měli jsme i každý svůj balkón, ale koupelna, to bylo něco, co jsem špatně snášela. Byla temná, hrozně zatuchlá, nebylo tam žádné odvětrávání, ani blbý okno a hrozně tam smrděl odpad. O sprchovém koutu radši ani nemluvím. Každopádně jsme si říkali, že na pokoji budeme stejně trávit nejméně času (ne tak docela). Šli jsme tedy na večeři, kde nás ten výběr jídla celkem zklamal, to se ale naštěstí druhý den už změnilo a jídlo bylo v pohodě a mohl si vybrat skoro každý. Tedy kromě snídaně, kde někdo trefně prohlásil: ,,Pokud nejíš bílou housku, tak nežereš." To by shrnulo všechny snídaně. Nemusím asi zmiňovat, ze první večer jsme usnuli jak nic.



Druhý den jsme měli krásné počasí, takže jsme se nadšeně namazali (opalovacím krémem) a šli na pláž, kde voda byla sice poměrně studená ale dalo se. Já si hned při prvním opalování spálila zadek Obědvali jsme většinou turisťák s vekou, hodně zeleniny a nebo pizzu, hranolky...Oběd jsme nemuseli mít teplý, protože byly teplé večeře.



Ovšem v pondělí se počasí začalo zhoršovat. Bylo asi nějakých 23-24°C, což není málo, ale foukal hodně prudký a studený vítr, takže já jsem klepala kosu, protože jsem si sbalila jen lehký svetřík a jinak jsem měla samé kraťasy a šatičky. Další den to s počasím nebylo o nic lepší. V tyhle dny jsme si udělali buď procházku do vedlejšího města Crikvenica, kde byly různé obchůdky, ale mě stejně nejvíc potěšilo DM, co jsem tam objevila a nebo jsme si četli na pokoji. Všichni jsme tam přečetli celkem dost knih . Jednu noc byl dokonce takový vichr, až nás to všechny v noci budilo, protože to znělo opravdu děsivě a já jsem měla strach, protože ta budova mi už tak připadala, že dlouho nevydrží



Další den už se naštěstí udělalo zas přijatelně. Ráno po té vichřici jsme viděli zaměstnance hotelu, jak odklízí popadané větve a zametají listí. No a my jsme se tedy zase vrátili na pláž, kde jsme odpočívali, dočítali knihy, dělali blbosti na nafukovací matraci ve vodě...



Dva dny před odjezdem jsme se prozíravě rozhodli vyrazit večer do baru, kde byl každý drink za 25 kuna. Dali jsme si Piňa Coladu, Sex on the Beach, Chi Chi, Caipirosku, nevím co všechno ještě, takové ty známé klasiky. Já si dala jen dva drinky, protože jsem pak cítila, že když si dám víc, tak by to nebylo dobře. Cestou na hotel jsme všichni toužili po Čevapi in a bun (Čevapi v housce), ale všude už bylo zavřeno, dokonce už i malá pekárna nás poslala k šípku. Nešťastná a hladová jsem šla spát.


Co ještě jsme pred odjezdem zažili? Nepovedený výlet do Bribiru, měla tam být nějaká rozpadlina, ale asi se rozpadla na prach, protože jsme nic nenašli. Taky všichni jedli hodně zmrzliny a já všechny zmrzliny vždycky poctivě oblízala! Jako poslední musím zmínit tu příhodu, kdy v hotelové jídelně zmizela spousta židlí a měli jsme problém sedět pohromadě.


Přes všechny ty lapálie, ale i hodně vtipné příhody, jsem si tam opravdu odpočinula a bavila se, takže za mě dovolená splnila vytoužený účel.


A kde jste byli na dovolené vy?


0 komentářů: