Velmi smolné dny.

27 srpna Nikola Pincová 0 Comments


Každý měsíc si napíšu seznam toho, co chci napsat na blog. Teď jsem měla naplánovaný výlet na Broumovsko, o kterém jsem vám chtěla napsat podrobný článek, ale jelikož se stala hromada nečekaných událostí, tak z našeho výletu sešlo. Ale nezoufejte, protože místo toho vám nastíním, jaké nečekané události se vlastně staly. Bude to trochu smutné, trochu komické, ale hlavně nebudete věřit, že se tohle všechno může stát v 1 měsíci.

Celé to začalo zkraje srpna. Jednoho dne jsem si všimla, že pod pravým kolenem se mi objevila taková zvláštní boule, zvláštní v tom, že nebolela a byla úplně měkká a nebyla na ní žádná modřina. Konzultovala jsem to se svými povolanými i nepovolanými známými, ale nakonec jsem se přece jen donutila zajít ke své lékařce. Ta mi oznámila, že jsou to křečové žíly a ta boule znamená zvětšenou žílu, takže mi na to předepsala Detralex (který mimochodem brala i má babička). Začala jsem léky brát, každé ráno dvě pilulky po snídani. Ale velmi brzy se mi začalo dělat špatně, hlavně navečer a já mám pořád pocit, že to bylo z toho Detralexu, i když doktoři si tímto mým tvrzením nebyli úplně jisti.


Každopádně jsem jednoho rána měla jít do práce, s tím že večer předtím jsem si šla lehnout už asi v 9, protože mě bolelo břicho a záda. Ráno jsem teda vstala a zdálo se, že všechno je v pořádku, cítila jsem se lépe. Dala jsem si sprchu, připravila si snídani a začalo se mi zase přitěžovat. Takže najednou jsem v situaci, kdy brečím na wc (všichni jsme si to zažili, z různých důvodů :-D ) a nevím, co mám dělat. Zoufale jsem volala do práce, že nezvládám přijít, ale nakonec jsem se aspoň odhodlala k tomu, že přijdu otevřít stánek a udělat to nejnutnější. Musela jsem vzbudit chudáka Petra, aby mi tam pomohl, protože jinak bych to asi sama nezvládla. Když mě přijela vystřídat kolegyně, tak jsme s Petrem jeli k doktorce, kde mi vzali krev, udělali jsme testy na moč a tak dále, s tím, že je to pravděpodobně viróza, ale že by to mohl být i zánět tlustého střeva, a proto mi napsala doporučení do nemocnice na chirurgii. Jenomže já jsem taková, že jak mi začne být lépe, tak už jsem "určitě zdravá" a zase funguji na 100%, jdu do práce a starám se o všechno, krom svého zdraví.

V úterý jsem tedy šla odpoledne do práce a cítila jsem se dobře. A co se mi v práci nestalo. Přišel tam nějaký muž, který říkal, že si chce u mě něco koupit, ale prý se musí poradit se svojí ségrou, která je v lékárně, a že pak přijdou spolu. Říkám proč ne, určitě přijďte. Pán se ještě zeptal, že má hodně stokorun a jestli nemám 1000 Kč, že by mi rozměnil. Opět říkám proč ne...Jenomže jsem začala počítat a on říká ,,počkejte, uděláme to ještě jinak, já vám dám takhle a vy mně...". Už ani nevím, jak to bylo, prostě se to seběhlo rychle, já si nestihla přepočítat peníze, říkám ,,počkejte", protože už chvátal pryč se slovy ,,tak já hned přijdu" a já dopočítala peníze a vidím, že mě okradl o 500 Kč. Takže jsem je musela dát do pokladny ze svých peněz. No asi si dokážete představit, jak jsem byla naštvaná a zařekla jsem se, že už nikomu nerozměňuji, protože takových podvodníků bude asi hodně. Kdyby aspoň okradli někoho bohatšího :-D

Přišla jsem tedy celkem skleslá z práce domů, dala jsem si večeři a asi po hodině mě zase strašně začaly bolet záda a břicho, až jsem dostávala velmi bolestivé křeče. Takže mě Petr v 11 noci vezl na pohotovost. Pobyli jsme si tam nějakou dobu, než jsme se dostali na správné místo na chirurgii, kde mě položili na lůžko, dostala jsem kanylu, změřili mi teplotu, která byla zvýšená, měřili mi tlak. Za hodinu, co jsem tam víceménně prospala, přišly výsledky krevních testů, které naštěstí ukázaly, že zánět tlustého střeva to nebyl. Přišla paní doktorka, která mě ještě prohmatala a bohužel udělala i velmi nepříjemné vyšetření konečníku (tenhle blog je bez cenzury, zvykněte si). Nakonec mi předepsala kapky na bolest a napsala doporučení na urologii, kde si mě převzala jedna velmi nepříjemná paní doktorka. Udělala mi ultrazvuk břicha, zeptala se mě na pár otázek a její diagnóza zněla "akutní cystitida", takže akutní zánět močovodu, pravděpodobně někde ve vyšších oblastech. Dostala jsem antibiotika na 5 dní, s tím, že mám být v klidu na lůžku, protože stres je na žaludek špatný.

Ve 3 ráno jsme přijeli z nemocnice domů a v 7 ráno jsme měli vstát a vyrazit na 5 dní na výlet do Broumova. Celkem nepříjemná situace, ale strašně jsem chtěla jet, ať se dělo cokoliv. Ráno mi ale zavolala rodina a přemluvila mě, ať nejezdím, že zdraví mám jen jedno a i když jsem to obrečela, tak jsem musela uznat, že mají pravdu a necítím se moc dobře.

Další den se ukázalo naše rozhodnutí víc než správné. V podvečer, kdy Petr odešel na schůzku s kamarádem, jsem ležela a odpočívala a najednou jsem slyšela podivný zvuk. Našla jsem zdroj toho zvuku a bylo to kapání ze stropu! A začalo se to šířit. Rychle jsem provizorně přestěhovala nábytek, na který kapalo a položila jsem tam kýble. Pak jsem po baráku sháněla správcovou, ale marně, nikdo mi nechtěl vlastně pomoct. Tak jsem musela přivolat Petra, i když mě to mrzelo, ale nebylo mi dobře a snažila jsem se něco dělat s tím, že nám ze stropu prší do pokoje.

Nakonec jsme správcovou společně sehnali a zjistili jsme, že nad námi bydlí v bytě stará paní, která je imobilní a hluchá a v kukátku jsme viděli, že na zemi u ní v bytě je voda. Každopádně jsme klepali, bušili na dveře a nic. Báli jsme se, že se jí něco stalo. Pořád jsme se snažili dovolat majitelům bytu a po dlouhé době se povedlo. Nakonec tedy přijeli a do bytu se dostali, kde byla všude voda. Ukázalo se, že starou paní ráno odvezla pečovatelská služba a měla v bytě velmi staré kohoutky, které praskly a vytopili byt přímo pod ní a ten vedle (náš). Ovšem ten byt vedle nás to odnesl celý, protože lidi, co tam bydlí byli zrovna někde na dovolené, u nás jen malá část pokoje, takže za to jsme byli ještě rádi. Uvědomili jsme si ale, že kdybychom nebyli doma a odjeli na ten výlet, tak by se hodně dlouho nikdo nedozvěděl, že do všech těch bytů teče a dopadlo by to všechno mnohem hůř.



Také vám to přijde jako naprosto šílený scénář?


0 komentářů: