Toulání po Drážďanech.

24 srpna Nikola Pincová 0 Comments



Celé mé prázdniny jsou velmi pozitivně řečeno dobrodružství. Lítání po doktorech, brání léků, ze kterých mi není dobře... A ještě bych tam pár záležitostí našla, ale nechci omílat nepříjemnosti, a proto vám radši dnes napíšu o něčem hezkém, konkrétně o našem jednodenním výletu do Drážďan.

Byli jsme na 4 dny v Liberci, protože Petr měl narozeniny a konečně se nám nastřádalo pár volných dní, tak jsme já, Petr, Jirka a Wanda vyrazili. Drážďany byl ideální nápad na výlet, protože z Liberce jsou to snesitelné dvě hodiny cesty, až na to horko, co nás cestou potkalo. Každopádně na brouzdání po městě bylo počasí skvělé.




Hned jak jsme dojeli do Drážďan, tak nás zradila navigace. Paradoxně na tom místě, kde jsme ji potřebovali nejvíc. Nějak jsme to ale zvládli, až na malý zádrhel. Zaparkovali jsme totiž ve špatném nákupním centru. Místo Centrum Galerie jsme odbočili na Allmarkt Galerii. Po tom, co jsme si tam dali hnusný kafe v mekáči a došli si na placené WC, jsme trochu ubrali na optimismu, navíc jsem začala prohlašovat, že mám hlad. 



Chybu jsme napravili a přeparkovali do správného obchoďáku, do jehož garáží vedla dlouhá a točitá cesta, z čehož jsme měli lehkou závrať. Tak jsme se konečně ocitli na ulici a vlastně nevěděli, kde jsme, protože Petr si zapomněl stáhnout plánek města do telefonu. Na mém optimismu to nic neubíralo, chtěla jsem se prostě vydat ven bez mapy a jen se toulat po městě, což jsme posléze vlastně udělali. Nemůžu vám proto vyprávět nějaký konkrétní směr našeho bloudění, prostě se ubíraly naše kroky tam, kde se jim zrovna zalíbilo. Můžu vám ale s jistotou potvrdit, že nejdřív jsme prošli starou část města (název), která byla k prasknutí nacpaná nádhernými starými budovami, že kterých měly mé oči mírný orgasmus. Cestou jsme naráželi na spoustu stánků, takže se tam měly asi konat nějaké trhy. Prošli jsme si krásné zahrady s fontánami, poslouchali pouliční hudbu a jen tak si užívali teplý den a hezký rozhled.


Pak už ale nás hlad, konkrétně můj a Wandy, začal nabírat na hlasitosti. Jednoduše řečeno, jsme si začaly nepříjemně stěžovat, že máme velký hlad. Přešli jsme přes most do nové části města, která prostě řečeno byla modernější, méně starých a honosných budov a spousta obchůdků s jídlem. Já a Petr jsme nadevše toužili po currywurstu, ale za boha jsme ho nemohli nikde objevit (zatímco po jídle jsme na něj naráželi všude), takže jsme v nouzi nejvyšší sáhli po kebabu a ten mi moc chutnal, akorát spletli moji objednávku a přidali mi do něj pálivou omáčku, ale měla jsem takový hlad, že mi to vlastně bylo jedno.



Po obědě přišla malá krize, protože jsme byli tak nacpaní, že jsme se odkutáleli na nejbližší lavičku a tam chvíli jen funěli a Petr se snažil vyčistit upatlané brýle. Dostali jsme ale chuť na nějakou konečně dobrou kávu, tak jsme zalezli do jedné blízké kavárničky, kde jsme si daly s Wandou espresso a kluci kapučínka. Kafe nebylo zlý, ale bylo asi nějaké přepražené nebo spálené, protože jeho chuť byla až moc hořká, a to mám ráda hořkou kávu. Aspoň to zachránily jejich výborné sušenky, které jsme ke kávě dostali. A naše procházka pokračovala zpět přes most do staré části, kde jsme prošli další uličky a já si upřímně nejvíc užívala ten krásný výhled na Labe (holt jsem důchodkyně).



Ve 3 hodiny jsme už stáli před muzeem hygieny, kam jsem se hrozně těšila a vlastně to byl můj skvělý nápad, vydat se tam. Muzeum bylo v takové obrovské funkcionalistické budově, a přesně tam se podle mě muzeum hygieny skvěle hodilo.  Upřímně jsem čekala, že to bude hlavně o počátcích hygieny jako takové, první pasty a kartáčky a já nevím co ještě, ale bylo to spíš o zdravotnictví a prvních lékařských metodách a nástrojích, viděli jsme první ultrazvuk a další zajímavosti, dokonce tam byla i část, která se zabývala sexualitou a různými oblečky a dalším fetišem, což mě pobavilo. 


Asi po hodinové prohlídce jsme došli zpět do Centrum Galerie, kde je, jak jistě víte, Primark. A dokonce třípatrový. Bránila jsem se tomu, ale pak jsem si řekla, že jsem tu poprvé v životě a nevím, kdy pojedu příště, tak že se aspoň SAKRA podívám. A se třemi věcmi jsem přece nakonec odešla a s dárkem pro svojí ségru. 



No a pak už byl čas vyrazit domů, kde na nás čekali grilované párečky. Když ne v Německu , tak aspoň v Liberci. 



0 komentářů: