Svatba plná zvratů.

04 července Nikola Pincová 2 Comments


Dlouho jsme se těšili, chystali a připravovali na svatbu Pavly, mamky mého přítele, a Tomáše. Všechno mělo být samozřejmě dokonalé, jak už to s přípravou svateb bývá. Ale všichni moc dobře víme, že nikdy není vše dokonalé.

Já byla stále narvaná v mikině a nevěsta makala :-D
Přípravy probíhaly samozřejmě dlouho dopředu, ale i tak se docela dost věcí muselo stihnout poslední dva dny před svatbou. My jsme přijeli ve čtvrtek a i když jsem v posledních dvou týdnech hodně zápolila s nemocí (zvýšená teplota, rýma, kašel, přicházela jsem o hlas..), tak jsme se snažili vypomoci co nejvíc. Ale byla kolem opravdu spousta obětavých lidí, takže se v podstatě vše stihlo krásně, což by bez workoholické nevěsty nešlo.

Můj velevýtvor.
Přepracovaný.

Slunce ve sklenici a etiketa vespod.
V pátek jsme připravovaly obložené mísy a já se ujala vaření obrovského kotle guláše, protože bych si klidně do životopisu mohla napsat, že guláš fakt umím :-D Kluci hlavně tahali hrnce a těžké věci, běhali sem a tam a já s Wandou jsme především připravovaly jídlo a uklízely v kuchyni. Tak nějak to fungovalo. Postavil se velký stan se stoly a lavicemi, kde měla probíhat oslava po obřadu a menší stan, kde mělo být jídlo a menší lednička. V pátek večer jsme ještě všichni poseděli na zahradě, užívali si příjemné počasí, popíjeli Aperol Spritz a tak.


V sobotu jsem byla vzhůru už od půl 5, protože jsem kvůli rýmě a kašli nemohla spát. Každopádně jsem si dala sprchu, převlékla se do pracovního a když se v půl 8 díky mě probudil Petr (promiň), tak jsme si šli ještě dát snídani a pak už dodělávali poslední věci. Já s Wandou jsme nakrájely rohlíky a připravily jednohubky a někdy po 10 přijeli další kamarádi, kteří nám pomohli. Eliška s Helčou udělaly saláty a už se řešily jen detaily. S Wandou jsme potáhly stoly ve stanu puntíkovaným papírem, kluci kolem rozvěšeli bílé a červené balónky, vše krásně ladilo. Nevěsta ráno šla ke kadeřnici a vrátila se s nádherným natupírovaným ohonem na stranu, s květinou ve vlasech. Na 12 jsme si dali ve stanu oběd, polévku s knedlíčky a pečené kuře s rýží a zeleninou, což mi udělalo radost, protože jsem největší milovník rýže se zeleninou!


Před.
Po.
Pak už jen nastala časová mezera, kdy jsme se měli trochu nachystat na obřad. Já a Wanda jsme samozřejmě obsadily koupelnu, oblékly jsme se a pachtily se s malováním. Někdy v čase, kdy já si malovala linky a Wanda chtěla začít nanášet makeup, vypadl proud. Všude tma jak v pytli. A venku se začaly dít věci. Obrovský přívalový déšť, blesky, vichřice. A co se asi nestalo. Stany se zbořily, zničily, odletěly do pryč. Židle, lavice, stoly, všechno se válelo po zahradě a vypadalo to jako po válce. Už se blížil čas, kdy jsme měli odjíždět do kaple na obřad a venku tohle. Musím říct, že jsem obdivovala nevěstu, že to vzala sportovně a nezhroutila se z toho, protože jak znám sebe, tak já bych začala brečet, zamkla se ve skříni a odmítala o nějaké svatbě ještě slyšet. Déšť polevil a sjeli se všichni další přátelé, hosté a rodina. Namačkaní v kuchyni a obýváku jsme čekali, až déšť ustane a nakonec jsme tedy vyrazili.



No nevypadají naprosto rozkošně?
Všem to strašně moc slušelo a vypadalo to, že už máme snad kalamity za sebou. Cestou jsme se sice museli brodit přes hasiče, míjeli popadané stromy, stany a nevím co ještě, ale opravdu už to bylo snad vše. I když před kaplí se ukázal ještě malý problém s občanskými průkazy. Takže prostě veselka se vším všudy. Ale pak už konečně nic nebránilo Tomášovi a Pavle, aby si řekli ano a všichni byli dojatí a celé to bylo prostě krásné. Nastalo zdlouhavé focení, ze kterého ale vzešly moc pěkné fotky. Před kapličkou si ještě Jenda (bratranec nevěsty) připravil dokonalý vtip, který zahrnoval "svatební kýbl" a klíče. Nikdo jsme vlastně nevěděli, co si přichystal. No ale spočívalo to v tom, že rozdal vybraným chlapům klíče. No a když nám řekl, že když jsou teda už Pavla s Tomášem svoji, tak by se hodilo, aby všichni, kdo chodili za Pavlou, hodili do kýble klíče od jejího domu. Takže strašně moc klíčů letělo do kýble. Ale ještě víc nás rozesmálo, když se Jenda zeptal, jestli už jsou to opravdu všichni a bratr od ženicha ještě ostýchavě přihodil poslední klíč :-D.

No, prej to byl hezký proslov. 
No a vyrazili jsme s dobrou náladou zpět na oslavu, i když s obavou, jak to bude s místem. No a nakonec se stan dal dohromady (i když trochu děravý), lavice a stoly se otřely a bylo to zachráněno. Takže mohlo se začít popíjet, jíst a bavit se. Můj přítel měl prý krásný proslov, ale já ho bohužel neslyšela, protože jsem byla čůrat, což pro mě byla velmi nešťastná zpráva :-D

I dort byl puntíkatej.
Ale my jsme se taky trochu vyšvihli.
Co ještě říci? Grilování, koláčky, řízečky, jednohubky, víno teklo proudem, bavili jsme se se spoustou lidí, které jsem ani neznala, což u mé introvertní povahy je lehce nezvyklé, a to jsem měla jen dvě skleničky vína za celý večer?! :-D
Já to zabalila už v 10 hodin, protože moje nemoc se ozvala a byla mi zima, ale ostatní se moc dobře bavili do půl 3 ráno, což je jen dobře. Ale ten bordel ráno :-D

Překvapení, aneb svatební dar do postele.
Každopádně přeji nevěstě a ženichovi krásné manželství s co nejmenším počtem krizí a ať si odpočinou na svatební cestě.


Tak schválně, jaké trapasy a nepříjemnosti jste zažili na svatbách Vy?



zdroj fotografií: Petr Koutecký, Petr Vojtěch a já



2 komentáře:

  1. Moc krásný příběh :-) A že se Petr navlékne do růžové košile, to bych opravdu nikdy neřekl! No, ikdyž...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :-) Petr jde do sebe a rozhodl se nediskriminovat jiné barvy!

      Vymazat