Na čtyři dny vdovou.

24 července Nikola Pincová 0 Comments


Hodně často se setkávám s případy, že holky nevědí (ale klidně i kluci), co bez svého protějšku podnikat. Já chápu, že rádi trávíme co nejvíc času s člověkem, kterého milujeme, ale když už ani nevíme, co bez toho člověka dělat, tak to už trochu zavání ztrátou vlastní identity. Sama jsem s tím měla trochu starosti (v každém vztahu) , ono obzvlášť v prvním roce vztahu jsme na toho druhého hodně upnutí. A i když je to rozkošné, dělat vše společně, tak se musí vymezit jasné hranice osobního prostoru, a teď nemluvím o otevřených dveřích na WC.


Můj přítel byl nedávno na 4 dny pryč. Hned co se trochu uzdravil, tak vylétl z našeho zatuchlého hnízdečka lásky, aby se nadýchal čerstvého vzduchu v Moravskoslezských Beskydech. Nevoláme si, moc se neotravujeme. Dříve bych z toho byla nesvá, ale teď si s tím už hlavu nedělám. Naopak si snažím užít každou minutu, co nejsme spolu. A to by nemělo být něco šokujícího. Jsme spolu v podstatě pořád. On se vyřádí s kamarády a já si udělám čas jen pro sebe a své blízké. Najednou se ocitám ve všem za sebe a nereprezentuji pár. A to je strašně důležitý. 


Když se zamýšlím jen nad tím, co dělám sama o sobě ráda, tak ta volba aktivit o vás něco vypoví, a právě v tom se skrývá ta osobní identita, která jindy ve vážném vztahu může ustoupit do pozadí. Tím, že děláme kompromisy a rozhodujeme se za dva. 


Já jsem ve svých volných dnech s nadšením prolézala farmářské trhy, rozhodla se začít nosit šátek ve vlasech, sepisovala jsem básně, pila vodku s brusinkovým džusem a koukala na animák se spolubydlícími, strávila super odpoledne se ségrou, koupila si nástěnku a naučila se vařit dokonalou hráškovou polévku s mátou. 


Nechci tím článkem říct, že ve vztazích jsme vždy utlačovaní, a proto bychom radši žádný mít neměli, naopak. Na tom vztahu je krásný to, že můžete prožívat hezké chvilky spolu, ale i bez sebe. Vždy se zase stmelíte a povíte si je, a to je láska.




Konec chatu

0 komentářů: