Noc literatury 2016.

14 května Nikola Pincová 0 Comments


Minulý ročník Noci literatury byl naprosto skvělý- až na špatný výběr jídla v KFC (rýži tam už nikdy). Dejvice byly strašně dobré místo na čtení, protože je tam spousta zajímavých míst, krásných kaváren, NTK atd.. A když jsem se dozvěděla, že tento rok se bude číst v Karlíně, tak jsem tak nadšená nebyla. Já si totiž vždycky představím jen ten špinavý Florenc. 



Ale byla jsem velmi příjemně překvapena a vyvedena z omylu. To je pořád ta moje neznalost Prahy. Mám už sice určité části docela slušně prochozené (prostitutka nejsem), ale Karlín určitě jedna z nich není. A tak když jsme začali prvním čtením, které měla Jana Stryková (se kterou jsme začínali
 i minulý rok, takže mi to přišlo takové příhodné), tak jsem byla docela okouzlená. Čtení totiž probíhalo v malém oblouku Negrelliho viaduktu. Bylo to roztomilé, poněvadž jsme tam byli namačkaní jako sardinky, Stryková neměla mikrofon a nad námi co chvíli projížděl vlak, takže jsme se tomu chvilkami pousmáli, ale jinak to teda zvládla dobře, i když věřím, že po nějakém pátém čtení už musela mít hlas v háji. Každopádně nám četla úryvek z knížky ,,Ódinovo dítě", která spadá pod fantasy žánr a konkrétně pod norskou trilogii Havraní kruhy, která se norskou mytologií inspiruje.



Hned na to, celí natěšení, jsme se přesunuli do prostoru Hauch Gallery, kde měl čtení Martin Myšička. Četl z knihy ,,Pravda" od Michaela Palina. V úryvku nám velmi hezky přednesl dialog několika lidí, v hlavní roli s novinářem Keithem Mabbutem, kterému byla učiněna nabídka napsat životopis humanisty a aktivisty Hamishe Melvilla. Já mám v plánu knihu někde v nejbližší době objevit a přečíst si ji.



A pak jsme se hned přesunuli dál, a to do Danube House, což je velmi zajímavá budova, když vejdete dovnitř, tak máte pocit, že jste stále venku, uvnitř se totiž nachází venkovní dlažební kostky, jezírko, stromy. Dokonce má tvar obří lodi, což by mělo připomínat fakt, že se na tom místě kdysi nacházel hlavní pražský přístav. Tady nám četl Ivan Lupták, a to z knihy ,,Boží hora" od italského autora Erri de Luca. Nevím, jestli to Lupták tak dobře četl, nebo ten příběh na mě opravdu dýchnul tu italskou atmosféru, možná kombinace obojího. Každopádně jsme opravdu pociťovala tu tísnivost a ruch neapolských uliček, konkrétně čtvrti Montedidio v poválečných letech. Příběh byl vyprávěn očima třináctiletého chlapce, který zrovna zanechal školy a zaučuje se v truhlářské dílně. 



Měli jsme v plánu se potom přesunout na čtení Jaroslava Plesla, které probíhalo v Galerii Litera, ale když jsme viděli, že se na něj stojí fronta, jako se minulý rok stála na Trojana před Dejvickým divadlem, tak jsme se rozhodli Plesla také oželet a přesunuli jsme se na druhé nejbližší čtení, a to do Kočičí kavárny, kde četl Jan Teplý. A jsem strašně ráda, že jsme tam šli, protože tohle pro mě bylo nejvtipnější čtení. Četl nám z knihy ,,Lala" od polského autora Jacka Dehnela, který nám zde popisoval životní osudy babičky, kterou její rodina zdrobněle nazývá Lala. A Lala je pěkný kvítko, to vám povím.



Po tomto čtvrtém čtení jsem upřímně chtěla pauzu. Ale vrhli jsme se ještě na jedno čtení, na které jsem se bohužel nedokázala úplně soustředit, což mě strašně mrzí, protože nám četl Aleš Procházka v zajímavém prostoru čajovny Dharmasala. Vím jen to, že kniha je z Portugalska od Heldera Maceda a jmenuje se ,,Život tak tak krátký na lásku tak dlouhou". Byla jsem asi nějak zavalena těmi předchozími ukázkami a prostě jsme nedokázala nějak zaměřit svoji pozornost do zaposlouchání se do příběhu.



Když jsme vyšli z čajovny, tak jsme si na chvíli oddechli v parku a přemýšleli, na kolik čtení ještě půjdeme. Nakonec jsme si vybrali poslední, a to v Klášterní kapli sv. Karla Boromejského, kde také pod vedením sester Salesiánek sídli církevní školka a katolická střední škola. Zde nám v přítmí četl Lukáš Hlavica, a to španělskou knihu od Jesúse Carrasca s názvem ,,Na útěku". Příběh vyprávěl osamělý chlapec, který utekl ze své vesnice a tím i nepříjemným vzpomínkám na jeho minulost, snažící se na své cestě dospět v muže a přežít. Velmi napínavé čtení se zastavilo ve velmi vypjaté situaci, což všechny dost poměrně navnadilo a věřím, že si budou chtít knihu přečíst celou, stejně jako já.  



Myslím, že i tento rok se velmi povedl. Vždycky doufám, že zvládnu co nejvíc stanovišť, ale pak jsem ráda, že dám alespoň pět. Tento rok se nám povedlo šest a věřím, že příští rok zvládneme ještě víc! Rozhodně jsem si odsud odnesla inspiraci na svou letní četbu. Určitě si chci přečíst knihu Lala, Pravda a Na útěku.




A co vy? Byli jste už někdy na Noci literatury?

photo: Petr Vojtěch


0 komentářů: