Přečteno #1: Velké kouzlo, Pokoj

11 dubna Nikola Pincová 0 Comments

Tak jsem se po delší době vrhla na čtení něčeho jiného, než byly filosofické spisy nebo výpisky z historie (ale jak víme, asi jsem je nečetla dost důkladně, když mám teď více času na čtení ;-). Od března do teď jsem vlastně přečetla už asi 5 knih, což ze mě dělá docela velkého knihomola a papíržrouta. Občas se mi stává, že nějakou knihu rozečtu a pak odhodím s tím, že ji dočtu později. To se mi u žádné z následujících knih rozhodně nastalo, naopak jsem je přečetla s rychlostí hodnou zapsání do knihy rekordů. Ale abych se nevykecávala, tak si přečtěte o následujících dvou knihách, které mě hodně oslovily a snad vás tím inspiruji k přečtení alespoň jedné z nich.

Velké kouzlo- Elizabeth Gilbert




Nejnovější počin Elizabeth Gilbertové, od které určitě budete znát notoricky známou knihu "Jíst, meditovat, milovat", což je autobiografický příběh, který byl následně i zfilmován.
Knížka Velké kouzlo příběh doslova nevypráví, místo toho se zabývá tématem, které mi je velmi blízké a z toho důvodu jsem si knížku koupila. Tato krásně barevná kniha totiž pojednává o tvůrčím procesu a kreativitě jako takové. Elizabeth se zde ptá, proč se velcí umělci a géniové zabíjeli, prožili život v depresích, uchýlili se k pití, drogám..? To ale není jediné, dále se zabývá tím, jak se na inspiraci a umělecké nadání můžeme dívat, abychom se z toho nezbláznili, protože mít kreativní či uměleckou práci je úděl, který ne každý může skousnout, ne každý se tomu dokáže postavit a žít s tím. Mohla bych o této skvělé knížce, která je protkána osobními příběhy umělců, zpěváků, spisovatelů nebo básníků, mluvit donekonečna. Mohla bych o ní psát eseje a dopodrobna ji studovat, protože toto téma je tak zajímavé a rozhodně plodné pro někoho, jako jsem já. Přečtení, nebo spíše přelouskaní celé knihy za dva dny, mi dalo podnět k přemýšlení, spoustu nové inspirace, chutě a nápadů, do čeho se pustit a čeho se nebát. Takže nejen, že mě zastihla nová motivace, ale co je nejdůležitější, tak úplně jiný náhled na tvůrčí procesy, pro mě konkrétně psaní a poezii.




Pokoj- Emma Donoghue


Spisovatelka Emma Donoghue, s jejímž psaním jsem se nikdy předtím nesetkala. Napsala fantastickou knihu s názvem Pokoj a dozvěděla jsem se o ní teprve po zhlédnutí stejnojmenného filmu, který vyšel na konci minulého roku a v Americe slavil velký úspěch, sesbíral různá ocenění a tak. Z filmu jsem byla naprosto unesena, jak jistě víte, už jsem o tom na blogu referovala. Proto mě začala více zajímat kniha, protože jak je známo, v knize je toho vždy víc, než ve filmu. A je samozřejmě pravda, že film je tak trochu osekaný a různé detaily se změnily, ale nebudu popisovat konkrétnosti. Kniha v kostce vypráví příběh maminky a jejího čerstvě pětiletého syna Jacka. Příběh vlastně začíná jeho narozeninami. Maminka s Jackem si upečou dort, užívají si společně celý den, ale vy už z jejich dialogů a z vyprávění hlavního hrdiny, Jacka, dokážete poznat, že něco je neobvyklé. Jsou totiž uvězněni v malé místnosti, kde mají jen základní potřeby. Nemůžou se dostat ven, dveře jsou zamčené a jen muž s přezdívkou Čert zná kód. Díky tomu, že příběh vidíte z pohledu pětiletého dítěte, pro kterého pokoj není vězením, ale celým jeho světem, protože on netuší, že existuje svět, větší, než malá a smrdutá zahradní bouda, je příběh mnohem zajímavější. Protože právě z naivního pohledu malého dítěte teprve postupně odkrýváte spolu s Jackem střípky příběhu, který je děsivý, znechucující a mrazí z něj v zádech.


A co jste v březnu četli Vy?


0 komentářů: