Co bych měla vědět ve svých 21 letech?

26 dubna Nikola Pincová 3 Comments


Určitě jste se na internetu setkali s typy článků ve stylu "Co byste měli vědět ve svých 20?" nebo 30 a tak dále. Já přemýšlela, jestli napíšu o svých 21. narozeninách klasický článek o tom, co jsem ten dělala, ale nakonec mi to přišlo až moc prvoplánové, a tak mi jako lepší nápad přišlo projít velké množství článků "co byste měli vědět" a vybrat ty nejlepší části.



Takže, co bych měla už teď vědět a znát?



1. Vařit.- Můžu s klidem říct, že toho se vůbec nebojím. Vyrůstala jsem s kuchařkou, takže hodně věcí jsem v kuchyni okoukala, ale naštěstí jsem se zbavila zlozvyků všechno smažit a fritovat, takže si spíš užívám zdravější vaření.



2. Prát prádlo.- Ach, tady už bohužel zacházíme k větším perlám. Není to tak, že bych si nezvládla vyprat. Ale naučil mě to až můj nynější přítel a ještě pořád dělám chyby a nějaké základní věci si nepamatuji. Ale červené k bílému bych nikdy nedala, přísahám!




3. Poznat, kdy mám dost.- Tohle by se měl naučit každý a bohužel si nemyslím, že v 21 letech tohle už každý ví. A tohle platí univerzálně. Poznat, že mám dost, když jím, když piju alkohol, když nakupuju. A poznat, že mám dost, když se přepínám.



4. Říkat ne. - Tady to platí hlavně pro ty submisivnější povahy. Já upřímně nevím, jestli jsem submisivní nebo dominantní, asi jak v čem. V některých věcech se podřídím, protože nemám problém s názorem toho druhého a někdy si musím trochu dupnout a říct, jak chci, aby věci vypadaly. To je právo každého z nás.



5. Omluvit se, když jsem na vině já.- Věčný boj a strašák každého vztahu. Je dost těžké spolknout pýchu a říct "Promiň." Myslím, že i v tomhle jsem se dost poučila a jsem schopná omluvy, pokud vím, že jsem už šla přes nějakou hranici. Ale nejtěžší je racionálně poznat, kdy je vina na čí straně. A zase se neomlouvat, když opravdu za nic nemůžete.



6. Jak vycházet s lidmi.- Pokud máte pocit, že máte problém si ve 12 letech udělat kamarády, tak v 21 letech to není o nic lepší. Jste sice už trochu vycepovaní, možná jste cestou k dospělosti zakopli o bezprostřednost, ale občas mám pocit, že čím starší jste, tím stoupá trapnost, když někoho zvete na kafe. Ale vycházení s lidmi se netýká jen přátel. Důležité je nějak vycházet s kolegy v práci, protože není nic horšího, než chodit do práce plně lidí, co vás nesnáší. A pak je tu rodina. Ne každý má to štěstí mít úplnou rodinu, nebo se bavit s kýmkoli z rodiny a jak se od nich jednou odstěhujete, tak na udržování vztahů musíte opravdu pracovat.




7. Šetřit.- Nechce se to nikomu z nás. Fuj, spořit si do prasátka. Větší vopruz jste snad neviděli. Dostanete stovku od mámy. Můžete se buď jít natláskat do cukrárny a nebo to hodit do prasátka a šetřit na výlet, který chcete podniknout v létě. Tak kéž bych se mohla přesně k období takových dilemat vrátit. Teď těším jen to, abychom moc neprojedli a abych měla na konci měsíce dost peněz na účtu na odeslání nájmu. A myslím si, že jsem určitě spořivější, než jsem bývala. Sice si chci tak jednou týdně udělat něčím radost, ale vždycky mi zbude dost na to, abych byla finančně v klidu.




8. Mluvit po telefonu.- Do svých 18 let jsem se bála telefonovat. Nemyslím třeba s kamarády a rodinou, ale s cizími lidmi. Když mi volali neznámé číslo, tak jsem to ignorovala a ztlumila si zvuky. Když mi volali z brigády, tak jsem se dlouho ostýchala, než jsem to zvedla. Když jsem měla já volat na nějaký úřad nebo nadřízenému, tak jsem se celá orosila. Ve svých 21 letech už se volat s lidmi nebojím, ale vždycky jsem trochu nervózní a s cizími čísly si pořád nevím rady. Mimochodem taky při telefonování musíte chodit po bytě?



9. Ocenit maličkosti.- Další věc, se kterou občas bojuju. Někdy se například po dlouhém dni v práci opravdu těším jen na ten hrnek teplého čaje, a to si myslím, že je ocenění maličkostí, ale pak jsou zase dny, kdy jsem zaslepená jen tím negativismem a špatnými zkušenostmi, že si nevšimnu toho, že lidi kolem mě pro mě dělají hezké věci nebo že venku krásně cvrlikají ptáčci.



10. Smát se sama sobě.- I s tím má hodně lidí problém. Já jak kdy, zase to záleží na náladě. Dokážu si dělat legraci ze svého křivého nosu a křivých předních zubů, myslím si, že bych mohla hrát nějakou lůzu ve Hře o trůny, ale občas nemůžu spolknout ego, když se třeba dozvím, že jsem něco řekla nebo napsala špatně a místo toho, abych se zasmála sama sobě, tak se cítím hloupě a to už taková legrace není,


Tak ruku na srdce, co Vy z těchto 10 věcí znáte a zvládáte?



3 komentáře:

  1. Rád by som zvládal všetko z toho... a to mám takmer 27...oceňujem body o kolegov v práci. To je dosť ťažké, pretože sa človek snaží a moc...aby s každým vychádzal a potom zistí, že aj tak si šuškajú za chrbtom a niektorí ma moc nemusia a to ani neviem ako je možné.

    OdpovědětVymazat
  2. Až Vám bude slečno o 24 let více,bude to podobné.Jen priority se trochu změní,ale jinak.. ������

    OdpovědětVymazat