Když pracujete v obchoďáku.

16 března Nikola Pincová 0 Comments


Měla jsem tu čest pracovat hned ve třech obchodních domech v Praze. Každé z těchto míst je trochu jiné. V jednom se potuluje více bezdomovců, v jiném se pro změnu potulují bezradní turisté, kteří neví kudy ven. Ráda bych se s vámi dnes podělila o některé historky z mé práce, aneb co můžete zažít, když pracujete ve stánku v obchodním domě.

Začnu tím, ve kterém jsem nejčastěji. Tam musím uznat, že to je občas nebezpečné. Nejen, že ochranka se tam většinou někde vybavuje, a pak se tam potulují feťáci a bezdomovci a nebo různé partičky, které hodně baví si dělat z prodavačů srandu, shazovat jim zboží z polic, ale docela mě šokovalo to, že ti sekuriťáci se s nimi i znají a tak si potykají a neřeší nic. Ale nebudu zlá, protože jsem je občas už viděla zasáhnout při nějakých vypjatých situacích, a to zas zvládli dobře, takže úplně na ozdobu tam zas nejsou. V tomhle obchoďáku se docela krade. V mém okolí vím hned o několika obchodech nebo stáncích, kde například vypáčili vitrínu, jednou jsem viděla slečnu utíkat se spodním prádlem z obchodu (chápete to, proč krade spodní prádlo?) a nebo jsem jednoho rána přišla do práce a přes obchod s pánským zbožím byla přelepena páska a kolem páni policisté. No prostě nádhera. Ale není to jen o krádežích. Pohybují se tam občas dost podivní lidé. Tři nejzajímavější příhody?- když jsem uklízela zboží do vitríny, tak kolem proběhl nějaký puberťák a plácnul mě přes zadek, pak zase si mě zálibně prohlíželi dva hodně napití pánové a poslední z mých kuriozitních zážitků? Přijde si ke mně kluk, je mu asi 17-18 a říká:,,Čau!" Já na to:,,Dobrý den, my se známe, že si tykáme?" ,,Ne, ale můžeme se poznat blíž, jestli chceš.." ,,Nechci, děkuju." Chvilku ticho a pak na mě zařve:,,Tak JDI DO PÍČI!" Jo, občas je to sranda.


V tom druhém je největší sranda se sezením, protože v celém domě není moc volných míst, kam by si člověk mohl sednout, aniž by si musel kupovat kávu nebo tak něco. A já to chápu a s těmi lidmi občas soucítím, že chodí po nákupech už dlouho a chtěli by si třeba na chvilku sednout. Ale to, co občas kvůli tomu vyvádějí, z toho mi jde hlava kolem. Vedle mého stánku je taková lavice, která obklopuje nějaký archeologický nález, který je tam čistě jen na dívání. Takže ta lavice má být jen zátarasou, aby tam lidé nevstupovali a na objekt nesahali. Ještě je na té lavici ze všech stran napsáno, že se tam nesmí sedět. Česky, anglicky, rusky...A lidé si tam stejně sedají. A nejlépe zadkem na ten nápis. Občas tam projde ochranka a všichni lidé se musí zvednout a odejít. A občas někdo protestuje, tak je to pak veselý. Teď si tam nikdo nesedá, protože je před tím místem nový stánek, konkrétně stánek s virtuální realitou. Takže jsou tam sedačky, jako v letadle. No, takže lidé si teď sedají do těch sedaček, které jsou součástí stánku. Je mi docela líto těch holek, které tam pracují a musí pořád těm nechápavým turistům vysvětlovat, že to je stánek a ne volné místo. Já jsem dokonce dnes ráno, když jsem šla do práce, objevila jednoho hodně robustního a nevrlého pána sedět na mém stánku. Když pominu, že by se mohl můj stánek pod ním zlomit, tak jasně viděl, že to není lavice, ale stánek. Přišla jsem k němu a říkám:,,Pane, tady nemůžete sedět, to je stánek." ,,No, tady ale nikdo nebyl!" (co je to proboha za odpověď?) ,,No, ale už jsem tady já, tak prosím běžte."

A to nemluvím o všech malých dětech, které bloudí po obchoďáku, utečou svým rodičům a pak běží ke mně do stánku, popadnou plyšáka a utíkají někam pryč. Ještě nejlépe, když dítě mluví francouzsky a vůbec nerozumí tomu, že právě páchá zločin a když mu plyšáka z ruky vezmu, tak začne řvát. Přiběhne nasraná maminka a všechno je moje vina.

Máte vy nějaké zajímavé zážitky z práce? Budu moc ráda, když se o ty svoje s ostatními podělíte v komentářích, takhle se zasmějeme všichni!






0 komentářů: