O přátelství.

08 února Nikola Pincová 2 Comments


Nikdy jsem to neměla s átelstvíjednoduché. Buď jsem si vybrala špatné átele, nebo jsem já byla špatný ítel. Každopádně jsem snad nikdy neměla klidné átelské vztahy, i když jsem je vždy tak moc chtěla, asi jako každý. 

Na 1.stupni základní školy byla parta holek, které se bavily tím, když si našly nějakého člověka ve í a všem nakukaly nějaké pomluvy o něm a postaraly se o to, aby se s ním nikdo nebavil. Nakonec jsem i já padla za oběť a musela jsem ve škole poslouchat urážky, že si nemyju vlasy a další nesmysly, které tu radši ani nechci rozmazávat. Na to přišly sms zprávy, kterými mě ty holky oblažovaly několikrát denně. Dočítala jsem se v nich, že jsem zas*** pí** a ať umřu a různé další perly. Pamatuji si, že jsem pak měla ještě dlouho fóbii z toho, když mi přišla smska. 
I na 2. stupni se našli lidi se sklonem k šikaně a obecně můžu říct, že na základní škole jsem byla dost nešťastná a nevzpomínám na ni nijak v dobrém. Bohužel. Naštěstí i tak mákrásné vzpomínky, za což vděčím faktu, že jsem chodila do skauta a našla si tam dobré kamarády (s jednou jsem skvělá kamarádka dodnes) a mám tak úžasné a vtipné zážitkykteré si budu pamatovat do konce života.  

zdroj: pinterest.com
Na střední škole byl spíš ten problém, že naše ída nebyla nikdy dobrá parta. Sešly se úplně jiné druhy lidí, takže vznikla roztroušené skupinky, které se navzájem moc neměly ráda. Já se do žádné skupinky nezačlenila, ale bavila jsem s lidmakteří mi byli sympatičtí a měla jsem si s nimi co říct. Takže ráda teď vzpomínám na Klárku, se kterou jsem zažívala záchvaty smíchu na hodinách francouzštiny, Šárku a Alču, se kterou jsem se vždy bavila o filmech, seriálech a společně jsme vymetaly městskou knihovnu, na Monču, se kterou jsem občas místo školy jela na výlet autem (:-D) a na Lucku, která se v tom blázinci stala mojí nejlepší kamarádkou a díky bohu jsme to vydržely dodnes. 

Měla jsem pášpatných kamarádek, dokonce pánepřátel. Taky jsem ale měla skupinku kamará, což byla klasická banda "syčá", ale ráda jsem s nimi v nějakých 17 letech posedávala venku v létě za barákem, o víkendech jsme hráli na Xboxu a baštili pizzu. Ale nakonec jsem jim musela dát sbohem, protože to začali být lidé, se kterými jsem se už stýkat nechtěla a všichni jsme se změnili. 

Někdy potom přišlo mé temné období a já přišla o naprosto všechny přátele. Přestala jsem všem psát, s nikým jsem nechodila ven a naprosto jsem zpřetrhala vazby. Měla jsem co dělat sama se sebou a nezvládla jsem žádné vztahy.  

Musím poznamenat, že ne vždy jsem byla ukázková kamarádka. Bývala jsem sobecká, nespolehlivá a nestálá. Zpětně mě to dost mrzí 

Myslím, že se časem všechno srovná. Ani teď si ale nemyslím, že jsem bůhví jak skvělá kámoška. Mám neustále hlavu někde v oblacích a moje vrtkavá nálada nědy způsobí, že se delší dobu neozývám. Ale určitě mám dnes s lidmi mnohem lepší vztahy. Sobeckost jsem opustila, udržuji si dobré vztahy s lidmi, na kterých mi záleží a otevřela jsem dveře lidem k sobě, protože vím, že to za to stojí. 

Jste spíš ten typ lidí, který má spoustu přátel a nebo ten, který má jen pár těch opravdu dobrých?



2 komentáře:

  1. Já to taky nikdy neměla s kamarády lehký. Na základce i střední jsem sice měla menší partu kamarádů, ale nikdy jsem do třídy úplně nezapadla a necítila jsem se tam dobře. Při přestupu ze základky na střední a pak hlavně po maturitě jsem o hodně kamarádů přišla, protože jsem se všichni rozutekli jinam a ukázalo se, že jsme byli kamarádi hlavně díky společné škole.

    Měla jsem také jednu kamarádku, kterou jsem dlouho brala jako svou doopravdy nejlepší kámošku, ale pak jsem se jednou hodně ošklivě pohádaly a od té doby jsem spolu nepromluvily. Na FHS jsem pak poznala pár holek, které beru jako kamarádky, ale občas přemýšlím na tím, že vlastně nemám žádnou opravdou nejlepší kamarádku, se kterou bych mohla řešit kraviny u vína a chodit na double date. V mnoha ohledech mi je mým nejlepším kamarádem můj přítel, ale ten moc nechápe, co se honí v takové holčičí hlavě a proč mám vlastně tolik balzámů na rty :D

    Asi podobně jako ty si myslím, že jsme nebyla také zrovna vzorovou kamarádkou. Jeden čas byl přítel pro mě úplně vším, takže jsem mluvila stále jen o něm a nevadilo mi ztratit kamarády kvůli mému nedostatku času. A pak jsem zas měla naopak přehnané představy o tom, jak by se měly k sobě kamarádky chovat a vyčítala jsem mé tehdejší nejlepší kamarádce, že se o mě vůbec nezajímá, když já jsem pro ní byla schopna udělat první a poslední. Hold přátelé nejsou zrovna mou parketou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasný, je třeba mít ty holčičí věci s kým probrat, kluk to přece jen úplně nepochopí. :) Taky jsem občas tvrdohlavá kamarádky s přehnanými nároky, což je ode mě celkem pokrytecký. :D Já ale věřím tomu, že s časem se vše zlepšuje a ty přátele si už umíš i lépe vybrat, zas na druhou stranu, čím starší jsi, tím hůř se ty přátelé dělají. :D

      Vymazat