Karlovy Vary.

11 února Nikola Pincová 0 Comments



Tak i my jsme zažili romantiku a krásu Karlových Varů. Nebo alespoň tohle jsme předpokládali na cestě tam. Ale jak to bylo na cestě zpět?

Abych vás ale uvedla do situace. Petr dostal poukaz na třídenní pobyt v Karlových Varech, ve kterém byly také snídaně, večeře, návštěva muzea a masáže. Tak jsme tedy poukaz vděčně přijali a posledních pár týdnů se moc těšili. Já se jako vždy snažila nějak úsporně a chytře zabalit. Každopádně v úterý dopoledne jsme vyrazili autobusem Student Agency a měli před sebou přibližně 2 hodinky cesty, které jsme zabili sledováním filmů, takže jsem si konečně odškrtla svoji povinnost podívat se na film ,,Vrtěti ženou".





Když jsme kolem 15 hodiny odpolední dorazili do hotelu Heluan, tak jsme byli moc příjemně překvapeni velikostí a krásou našeho pokoje, takže jsme po odložení tašek vše poctivě zdokumentovali, a pak už vyrazili na obhlídku okolí. Celý den nám ale bohužel pršelo, takže když jsme po delší procházce celí mokří a promrzlí dorazili do restaurace Blau, která se pyšnila lehce nevkusným interiérem (ale jídlo bylo dobré), tak jsme byli moc rádi za nudlovou polévku s hovězím masem a zapnuté topení. Petr neodolal guláši a já vyzkoušela kuřecí medailonky s hermelínem. Moc na výběr nebylo, asi z pěti jídel, ale dalo se v tom něco vybrat a ten večer jsem upřímně zas tak vybíravá nebyla, protože jsem padala hlady. Petra ještě potěšil dezert, mandlový koláč. A jelikož po večeři už venku moc nepršelo, tak jsme se rozhodli té procházce dát ještě šanci a prošli se po kolonádě, kolem Grandhotelu Pupp a všechno hezky svítilo (svítily i červené nosy některých ruských návštěvníků).





Další den jsme vstávali brzy, protože v 10 hodin nás čekala prohlídka muzea Becherovky, kterou jsem si nakonec užila snad ze všeho nejvíc. Nejdříve jsme byli seznámeni s historií vzniku značky a i rodiny, pak i s různými překážkami, kterými si firma musela projít a nebo jsme mohli vidět vítězné skleničky na panáky ze soutěže, kterou Becherovka každý rok pořádá. Dozvěděli jsme se, že tajnou recepturu na výrobu Becherovky ví na celém světě jen dva lidi. Také jsme viděli krátký film, u kterého jsme měli možnost ochutnat Becherovku Lemond, která má lehčí citrusovou chuť a je směřována spíše na mladé, pak limitku pro rok 2015 Becherovka Ice and Fire, která má už silnou a štiplavou chuť chilli a jako poslední jsme v nádherném modrém plecháčku (který jsme si hned po skončení prohlídky koupili v suvenýrech) dostali ochutnat nápoj ,,Horká becherovka", což je vlastně panák klasické Becherovky s horkou vodou, medem a citrónem. Ten mi vážně moc chutnal, protože po tom alkoholu tam byl jen náznak a spíš příjemně vyplynula ta chuť bylinek a příjemně to zahřálo.



Tady se směju tomu, že je to větší než moje hlava :-D
Ale samozřejmě v 10 hodin dopoledne se mnou tři panáky Bechera udělaly svoje :-D. Naštěstí to do hodinky odeznělo, a to už jsme seděli v kavárně Republica Coffee, kterou jsme na doporučení vyzkoušeli. Zvenčí vypadala vcelku nenápadně, ale uvnitř vás ten industriální interiér a vůně vlastní pražené kávy prostě bouchne jako do očí, tak do nosu. Neuvěřitelně milá a šikovná obsluha nám připravila Flat White a Capuccino, a tak jsme tam seděli, bavili se a obdivovali nábytek, od stolu, až po záchodové prkénko.

Ve 12 hodin jsme už v okolí nedočkavě hledali restauraci, kde bychom se mohli dobře a lacině najíst (a ne, mekáč nemyslím). Nakonec to vyhrála Pizzerie Vertigo, ale tedy až potom, co jsme odešli z restaurace, kde se mohlo kouřit, což nás teda od oběda odradí. Ve Vertigu bylo příjemně a servírka byla tak vtipná a milá, že jsme naší volby nelitovali. K obědu jsme si dali Calzone a každý jsme snědl tak půlku, takže jsme se později shodli na tom, že příště už napůl.

Po obědě následoval odpočinek na hotelu a před 15 hodinou už jsme nervózně vyráželi na masáž, protože ani Petr a ani já jsme nikdy masáž neabsolvovali, takže oba jsme byli toho dne masérsky odpaněni. Taky jsme dostali zábal z bahna z Mrtvého moře. Masáž byla moc příjemná, ale stejnak jsem z toho byla trochu nesvá. :-D



Následovala procházka, pojídaní horké oplatky, klasika. Pak večeře, Petr si tentokrát dal kuřecí řízek a já vepřové na houbách s rýží (protože jsem prahla po rýži) a jako zákusek jsme si jako správní dietáři dali čokoládový perník napůl.


Poslední den nás čekala už jen snídaně na hotelu, kterou jsme si taky užili (protože kdo si neužívá švedské stoly na hotelu), a pak už jen sbalit saky paky a na autobus.


Karlovy Vary měly své kouzlo, masáž nás odreagovala, v muzeu jsme se moc bavili a ochutnali moc dobrý kafe v Republica Coffee. Být lepší počasí, méně ruských slovíček a více dní, tak bych ten pobyt hodnotila klidně na pět hvězdiček.


A kde jste v poslední době byli Vy?





0 komentářů: