Mikuláš v Táboře.

07 prosince Nikola Pincová 0 Comments


Tento rok to vyšlo tak, že jsme Mikuláš slavili s přítelem v Táboře a to taky z důvodu, že moje milovaná sestra dovršila 25. roku svého života! Takže víkend byl plný veselí, chlebíčků, dortu, řízků s kaší a psího nenápadného užírání.

Vypadám jak idiot, já vím, ale takhle se doma vítáme! :-D

V pátek večer jsme dorazili asi kolem 8 hodiny do Tábora, kde už na nás čekala mamka se ségrou. Ráda bych ještě něco víc k pátku řekla, ale jelikož jsme mohli jet až takhle pozdě, tak už nebylo moc času na jiné aktivity, než příjemné poklábosení u teplého čaje.



Hello!
Oproti tomu sobota byla nabitá aktivitami. Dali jsme si dobrou snídani, jako již tradičně čaj, více klábosení. K obědu jsme měli kýžené a dlouho očekávané řízky s kaší a kyselou okurkou, která je nadčasovou must-have položkou k dobrému masu. A pošmákli jsme si, to zas jo! Po obědě jsem s Petrem a svojí kamarádkou Ivčou vyrazila na procházku do lesa. Je vtipné, že i Ivča bydlí v Praze, ale přes týden skoro nemáme možnost se vidět, takže to občas musíme dohánět o víkendech u rodičů. Ale vždycky máme spoustu témat k rozebrání. Většinou se to týká módy, dobrého jídla, filmů a nebo vzpomínáme na staré časy. Před 3 hodinou odpolední jsme ale museli být zase zpátky doma, protože se měla konat Verunky narozeninová oslava. To bylo řečeno. Jenomže u nás doma to tak úplně neplatí. Oslava začala až někdy v 5 večer. Klasické gratulace, vtípky o čtvrt století. Krájení dortu, požírání lahodných chlebíčků. Dokonce i ruský šampus jsme někde vyštrachali a na poslední chvíli ho chladili. No a taky přišel Mikuláš! Za oknem nám všem nechal různý dobroty a já měla radost, jakou mám hodnou maminku.






Po šesté hodině jsme se ještě rozhodli pro procházku po starém městě. Prošli jsme se po náměstí, kde stál stejně jako každý rok vánoční strom jako hora. Přišli jsme ale pozdě, protože tam byly nějaké stánky, ale už pomalu zavírali. Naštěstí Petr stihl ukořistit cukrovou vatu na špejli za 30 Kč, kterou já upřímně nenávidím.


Po našem příchodu domů jsme se rozhodli si tu párty ještě trochu prodloužit a přidělali jsme si nějaké jednohubky a bavili se. Už někdy po 9 hodině jsem ale začala být příšerně unavená, takže jsme se pomalu všichni rozutekli do svých postelí. Já jak lehla, tak jsem zavřela oči a otevřela je až v neděli. To jsme ráno se ségrou vyhrabaly staré fotky, a že jsme jich našly dost. Tak jsme se nad nimi kochaly, smály se vtipným módním výstřelkům našich rodičů a koukali na film ,,Bota jménem Melichar".

Vzpomínáme.
Co říct na závěr? Museli jsme v neděli odpoledne zase odjet. Ty konce víkendů jsou vždycky tak náročné a mně se zpátky do Prahy vždycky tak moc nechce! :-(



0 komentářů: