Pozdravy z Moravy.

14 srpna Nikola Pincová 0 Comments




Původně se měl článek jmenovat "Opilé pozdravy z Moravy", ale nakonec to zas tak vožralý nebylo. S přítelem jsme dostali možnost být ze soboty na neděli na Moravě, konkrétně v městečku Rakvice, kde se to na každém rohu hemžilo ochutnávkou vín a všude jsme zakopávali o sklepy. 

Takže v sobotu v 9 ráno jsme byli vyzvednuti v Praze a o pár hodin později už zastavovali u krásného komplexu, který byl obklopen vinicemi. To byla zastávka na oběd. Mám takový dojem, že se to tam jmenovalo Retro Grill a bylo mi řečeno, že je to nějaká vyhlášená restaurace. A musím uznat, že to byl docela gastronomický zážitek. Vybrala jsem si filet z lososa s oříškovým pestem a bylinkovým rizotem a byla to hodně šťastná volba. Nejen, že to jídlo úžasně chutnalo, ale dokonce i na tom talíři vypadalo nádherně. Víte jak, všechno do věžiček :-D. 

Já si věžičku zbořila, než se to stihlo vyfotit :-D

Konfitovaná krkovička se šťouchaným bramborem, špenátem pečeným česnekem.

Po nějakých 2 hodinách jsme už byli na cestě přímo do Rakvic, což už netrvalo moc dlouho. Ubytovali jsme se v penzionu "U Šutráku". Šutrákem jsme do hlavy nedostali, ale dostali jsme klíče s klíčenkou, která velká a těžká jako šutrák byla. Pokoj byl ve stylu raného postkomunismu a to mi dokonale vyhovovalo. Dokonce jsme měli i gauč, takže za mě příjemné překvapení! Po tom, co jsme si vyložili věci z aut a ubytovali se, tak jsme vyrazili všichni na procházku, ale cesta byla tak bahnitá, že jsme měli nánosy bahna na podrážkách a já osobně jsem skoro nemohla chodit, strašně mi to klouzalo a představa, že bych do toho hupnula celá, se určitě nepodobala dívčím zápasům v bahně. 




Už se stmívalo, takže procházku jsme ukončili a vyrazili zpět k penzionu, kde jsme nějakou hodinku odpočívali, já s Petrem jsme se samozřejmě učili (no super). V půl 7 večer už jsme natěšeně vyrazili ke sklípku pana Klímy, který vede "Malé vinařství". Pán byl moc sympatický, i když stihnul pár poznámek o měšťácích a tak. Nejdřív jsme tedy byli dole v malém sklípku, kde jsme dostávali ze sudů ochutnat různé vzorky vín, od Veltlínského zeleného až po nějaké Rosé. Bylo to tak rychlý, že jsem byla docela zlískaná už po pár vzorcích, ale to po nějaké chvíli trochu vyprchalo. No jo, jenomže pak jsme se přesunuli nahoru k velkému stolu, kde už na nás čekala spousta lahví. Tak se nás všech 13 tedy usadilo a začalo se popíjet. Pan vinař nám oznámil, že jídlo nám ještě nedá, abychom si vychutnali to víno a nemísili to s ničím jiným. Všichni jsme se na něj smutně podívali a to jídlo nám musel dát. Možná se nám pomíchaly chutě, ale museli jsme to alespoň zajíst chlebem, abychom nebyli tak na káry. 


Tady jsem ještě střízlivá :-D


Tady už tolik ne.



Pamatuji si jen nějaké momenty, ne úplně všechno. Třeba to, že k jídlu jsme měli různé šunky, salámy, sýry, česnekovou pomazánku a chlebíky. Pamatuji si, že jsem pila Veltlín, Sauvignon, Rulandské šedé, Chardonnay, Rosé, Pinot Noir, Pálavu. Pamatuji si, že jsem měla v náruči cizí dítě a že jsem si u pana vinaře vydupala ochutnávku šumivého vína, jehož název si bohužel nepamatuju. Nejvíc mi chutnala samozřejmě Pálava a Rulandské šedé. Červené jsem zas tolik nekoštovala, protože nejsem úplný příznivce. 


Nemůžu Vám říct, kolik skleniček jsem měla. Bylo toho hodně. Ale už v 10 večer jsme se s Petrem vydali zpátky do penzionu, protože podle pana vinaře děcka nic nevydrží. A má svatou pravdu. Ani Vám radši nebudu říkat, jak pokračovali v zábavě ostatní, ale byla to humorná historka, nad kterou jsme se pobavili druhý den ráno u snídaně. Málem jsem se zadusila chlebem s paštikou. 

My jsme po snídani s Petrovou mamkou a jejím teď už snoubencem (pozor!) vyrazili ještě do Lednice! Měla jsem velkou radost, protože jsem se tam vždycky chtěla podívat. Možná na mně ta radost v ten moment nebyla tak znát, protože mě lehce bolela hlava a moje vlasy v tom počasí zkrepatěly, takže "happy feelings" jsem držela na uzdě. Byli jsme se podívat v palmovém skleníku, prošli si ten velký park, ale k minaretu jsme se už nedostali, protože byl čas se vrátit zpátky na prohlídku zámku. Paní průvodkyně byla strašně super, bylo jí dobře rozumět, věděla spoustu zajímavostí a byla moc milá a dělala tu prohlídkou vážně zajímavou. 




Zelený tým!


Po prohlídce byl čas oběda, takže jsme se v nejbližší restauraci najedli (já měla jako vždy rejži. Ano je to obsese) a pak už vyrazili domů.

Skvělý víkend, děkuji Tomášovi a Pavle, že nás pozvali, rozhodně to bylo příjemné vytržení z unavující pražské reality. 



0 komentářů: