Poslední dny volna (Technické muzem, rodinná pouta, Cimrman)

24 září Nikola Pincová 0 Comments

Hříšně drahá limonáda. 
Za necelé dva týdny už mě taky čeká vstup do chřtánu školy, který mě pohltí a slupne jako malinu, společně s ostatními studenty a s čerstvým masíčkem (prváky). Do té doby se nějak snažím najít balanc mezi povinnostmi (práce, příprava do školy, domácí úklid- ale to je spíš pro mě zábava) a zábavou.

Co se tedy dělo v posledních dnech? Do Prahy přijela moje rodina i s tím nejdůležitějším členem (pejskem Rockym!), protože je moje ségra pozvala do muzea voskových figurín a taky na parník. Ve stejný den také přijela rodina mého přítele, takže jsme měli trochu nabitý program. Dopoledne jsme se byli podívat v Technickém muzeu, kde jsem byla naposledy jako malé škvrně s počůranou plínkou. Teď jsem plínku neměla a i jsem o něco lépe viděla na exponáty, protože jsem vyšší. Pak jsme byli na obědě a nakonec jsme se ještě zašli podívat do bytu Petrova bratra a jeho přítelkyně.
Jenže potom jsme zase museli letět dále. Uspokojit další rodiče. Ale nikomu se vždy plně nezavděčíš, i když se můžeš pro ně rozkrájet. S tou mojí skvadrou jsme jeli na Pankrác, kde jsme si dali hříšně drahou limonádu, okoukli obchoďák, zavítali k babičce, muchlovali se s pejskem, a potom, naprosto vyčerpaní, jeli zase domů. To by byla minulá sobota. Pak následoval rekonvalescenční den.



Včera jsme si zase užívali v Divadle Járy Cimrmana. Jak já to tam miluju! Byli jsme na hře ,,Záskok" a dokonce jsme měli štěstí a viděli tam hrát i Zdeňka Svěráka, který je vážně výborný. Nemůžu se rozhodnout, kterou hru mám od nich nejradši. Doteď jasně vedlo ,,Dobytí severního pólu", ale po včerejším zážitku, kdy jsem byla smíchy rudá až za ušima, se nemůžu rozhodnout. Moc se mi líbí jejich úvodní referáty, tentokrát mě nejvíc dostala rozhlasová hra ,,Tma jako v pytli", která se odehrávala celá ve tmě. Na konci celého představení se herci setkali s neuvěřitelně dlouho trvajícím potleskem a já si říkala, že už museli být strašně unavení, protože herci už to nejsou nejmladší :-D Ale měli z takové odezvy velkou radost. Ještě dlouho jsme si o tom cestou domů povídali.


Čekání v přítmí.
poctivě ukradeno z: http://img14.rajce.idnes.cz/

Takže tohle je jakýsi výškrabek mých posledních dní. O víkendu jedu do Soběslavi, takže se můžete těšit brzy na další článek.




0 komentářů: