Občerstvovací orgie.

24 června Nikola Pincová 0 Comments

Přemýšlela jsem nad názvem článku a vzpomněla jsem si na jednu svoji kamarádku, která vždycky říkala: ,,Jdu se občerstvit!" Přišlo mi to vždycky strašně legrační. Takže na její počest jsem jí ukradla slovo a použila ho jako název článku. Ten je tentokrát ještě více oddechový, než obvykle. Mám od školy konečně na nějakou chvíli pokoj, tak můj mozek momentálně stávkuje a snaží se zregenerovat (až tomu tak bude, tak vám sem třeba napíšu něco smysluplnějšího). Řeč bude o jídle.

Myslím, že už je zbytečné psát o mém vztahu k jídlu, kromě poznámky, že si strašně užívám vaření, úpravu jídla a celý ten proces. Pro víc lidí to může být dřina (a zažila jsem to na brigádě), ale když člověk vaří pro jednoho nebo dva, tak je to relax. A je to radost, jak už nám napovídá reklama na Heru. Ráda bych vás tedy dneska zaplavila nějakými fotkami z poslední doby.

A nebudu vám nic nalhávat. STRAŠNĚ neradi se odbýváme!


Jaký se skrývá příběh za chlebíčky? Inu to bylo asi takhle: Splnili jsme ve škole poměrně úspěšně většinu zkoušek a rozhodli jsme se, že to nějak oslavíme. Procházíme se takhle v Tescu a provozujeme u chladících pultů svůj obvyklý brainstorming. Co si teda SAKRA KOUPÍME K TÉ VEČEŘI??! A najednou mě to trklo! Vždyť je to oslava ne? Uděláme si chlebíčky! A doopravdy se tak stalo. Nakoupili jsme potřebné ingredience, doma uvařili vajíčko, namazali veky a už to hezky klouzalo do krků.


Pizza. Mezinárodní slovo, asi jako sex nebo money. A proto vidíte, jaký má pizza význam. Může se rovnat sexu nebo penězům! My si obvykle pizzu kupujeme na cestě domů tramvají. Jedeme většinou z tesca, kde jsme si koupili třeba šunku nebo párky k večeři, ale poslední zastávka před tou naší konečnou má hned naproti výstupu malou ošklivou zaplivanou pizzerii. Pizza Rony. Je to takový dar z nebes. Ale nebudu básnit o pizze od Ronyho, i když Rony je náš největší kámoš. Tuhle pizzu pekla moje maličkost. Těsto, pomodoro, šunka, bazalka, sem tam nějaký sušený rajče a ždibek sejra. Lahoda.


Naše poslední láska. Včera jsme tuhle krasotinku upekli. Většinou buchty neděláme na plech, ale v kulaté formě na koláče (kterou jsme dostali od maminky mého přítele, vřelé díky), protože sami dva celý plech nestihneme sníst a pak nám buchta tvrdne. Kdo je z Prahy a chce buchtu, ať se ozve! :-D Chtěla jsem udělat jednoduchou buchtu, nenáročnou na přípravu. Tohle je buchta bábovková s tvarohem (v podstatě bábovka, akorát v jiné formě). A musím říct, že je fenomenální.


Budete si asi říkat, co to *** je. Ale já vám to hned osvětlím. Tohle je půlnoční svačinka! Fotka je asi nějaký měsíc stará, ale musela jsem ukázat, co za kuriozitu jsme si připravili někdy o půlnoci, když jsme dostali hlad. Ne, ani jeden z nás není těhotný, ale bohužel nás někdy sžírá chuť na slané i sladké zároveň. Tohle je pěkně prosím kakaová buchta s tvarohem, salám z Francie a mléko, aby to dobře klouzalo do krku. Ovšem nedoporučuji salám zapíjet mlékem.


Tady můžete vidět už o něco vábnější pohled na náš obložený talíř. Obložené talíře jsou naše láska. Ni já a ni Petr jsme předtím obložené talíře moc nedělali, ale když jsme začali chodit spolu, tak v nás rozkvetla nejen láska jednoho ke druhému, ale i láska k obloženým talířům. K tomu máme každý skleničku vína, což u nás moc obvyklé není, ale k tomu talíři se to hezky hodilo. A příležitost taky. Koukali jsme na třídílnou sérii Jan Hus, jestli jste to zaznamenali. A co se k Husovi hodí víc, než oštěpek, klobáska, paprika a rajčata s mozzarelou a bazalkou? Možná zapálená svíčka.


K tomuhle nemám slov. Dokonalost se nedá nijak zesměšnit. Jsem obrovský milovník rukoly a pokud můžu, tak si ji nasypu na všechno. Tohle byl před pár dny náš dokonalý oběd, který nám vydžel dva dny. Špagety, rajčatová omáčka a navrch rukooolalala.


Máme moc a moc a taky hodně rádi čínské nudle. Ale kupovat si je každý den? To by nás asi finančně zruinovalo. A protó a propó, když jsme zaznamenali, že je kuřecí maso v akci, tak jsme koupili nudle, zeleninu a hezky jsme si v dobré pánvi našeho spolubydlícího udělali nudle. A povedlo se nám je ochutit tak dobře a epesně, že chutnaly opravdu jak nudle z restaurace. Věřte mi to nebo ne.


To bylo venku ještě hezky, nepršelo v jednom kuse, jako teď, což je na konci června na hlavu. Vytáhli jsme le gril, který jsme dostali (opět tisíceré díky!) a udělali si na něm takové správné a dobré bavorské klobásky. Jednoduché a dobré. Neurazí. Ani s hranolkama a zeleninkou.


A nakonec rýže. Rýže je jídlo mně svaté. Miluju ji. Chtěla bych si jí vzít, ale stát takové svazky prozatím neumožňuje. Dřív jsem teda taková rýžová nebyla, ale teď je to moje nejoblíbenější jídlo. S nějakou dobrou omáčkou a zeleninou. Dejte to přede mě a máte mě navždy. Rýže se špenátem, smetanou a rajčátky.


Jak se Vám líbily občerstvovací orgie? Měla bych udělat více dílů?



0 komentářů: