Noc literatury 2015

15 května Nikola Pincová 0 Comments



Moje první Noc literatury v Praze. Byla jsem strašně nadšená, natěšená. A taky se moje očekávání splnilo. Tuto středu 13.5. od 18.00. Čtení probíhala na 22 místech zároveň, vždy ve 30 minutových intervalech. A když čtení skončí, tak musíte rychle chvávat na další stanoviště, abyste pak nemuseli čekat 30 minut na další interval. Moc jsem se těšila na nové knihy a nové příběhy. A taky jsem se samozřejmě těšila na známé tváře, které předčítaly. Takže původně jsem šla po stopách svých oblíbených herců, než po příbězích, které byly stručně popsané v brožurce. Říkala jsem si, že pokud mě nějaké čtení zaujme opravdu hodně, tak si knihu pak koupím. A nějaké favority jsem si našla.

Kolik čtení jsem tedy stihla? 22 se opravdu stihnout nedá, na to nás upozorňovali už na prvním čtení. Myslela jsem, že dáme tak 8 čtení. Ale nakonec jsme zvládli jen 5. Říkala jsem si, že jsme lamy. Ale byla jsem opravdu vyčerpaná, přebíhání na další místa je docela náročné, ne všechny jsou tak blízko vedle sebe, ale snažili jsme si vybírat místa, která byla alespoň relativně krátkou vzdálenost. Letošní sídlo Noci literatury byly Dejvice- Praha 6. Byla jsem ráda, protože Dejvice alespoň trochu znám, takže jsem nebyla tak zmatená v tom, kam jdeme. Některá čtení byla ve fakultách ČVÚT, v divadle, kavárnách, knihkupectvích, atd.

A jaký byl tedy můj program?

1) VŠCHT/CARBON Café- čte: Jana Stryková (kniha ,,Strážkyně pramene")
 Janu Strykovou jsem chtěla vidět skoro nejvíc, protože mi je ta herečka strašně sympatická a moc mě zajímalo, jak bude číst. A vůbec nezklamala. Strašně moc její hlas na příběh seděl, to bylo něco, čeho jsem si všimla u každého čtení. Vypadalo to, že předčítající byli ke každému čtení úryvku pečlivě vybráni a opravdu se dokázali s rolí sžít, takže žádné odflakování. Úžasně se to poslouchalo. Jednalo se o knihu Strážkyně pramene od Emmi Itaranta. Byl to příběh z Finska o mladé dívce jménem Noria, která žije na vesnici a má se po svém otci stát čajovou mistryní a k tomu ještě zdědit jedno velké tajemství. Čtení probíhalo v kavárně se zelenou stěnou, kde byly ve stěně výřezy, kam jste si mohli vlézt a lehnout si tam, bylo to vypolstrované a kolem polštářky.

2) Národní technická knihovna/Galerie- čte: Vanda Hybnerová (kniha: ,,Království stínů")
Národní technická knihovna mi je dobře známá a mám jí moc ráda. Sice tam nejsou knihy, do kterých bych se úplně začetla, ale architektonicky je NTK teda krása. Ale nejsem tu od toho, abych vám popisovala knihovnu. Vanda Hybnerová četla úryvek z knihy Království stínů od Michaela Stavariče, který si také přišel poslechnout čtení, takže jsme měli tu možnost i vidět autora, který se skromně culil. Úryvek byl plný ironie a černého humoru a vše se pohybovalo kolem řeznického řemesla. V knize už můžete pozorovat dvě dějové linie. První je příběh mladé Rakušanky Rosi Schmiegové, která vyrůstá pouze s matkou a v té druhé sledujeme osudy mladého Američana Dannyho Lokta. Samozřejmě, že dějové linie se v jednom momentě musí sladit v jeden, zde je to nevyhnutelné.

3)ČVUT- Fakulta stavební- čte: Jiří Mádl a Martin Hofmann (kniha: ,,Místnost")

Jeden z mých favoritů. Přemýšlela jsem, že bych si knížku koupila, tak třeba to nakonec udělám. Tohle čtení se konalo na stavební fakultě ČVÚT a prostor byl teda opravdu zajímavý. Seděli jsme v zelených boxech nad pevnou zemí a naproti byl stejný box, ve kterém seděli Jiří Mádl a Martin Hoffman. A příběh mě tedy zaujal hodně. Jednalo se o knihu od Jonase Karlssona- Místnost. Minimalistická novela s prvky surreálna. Hlavní postavou je pedantský a mírně autistický úředník, který pracuje ve státním úřadě, kde objeví místnost, kterou nikdo jiný nevidí. Hlavní postava je megaloman, touží po moci a umí docela dobře manipulovat s lidmi a snaží se všechny konfrontovat.

4) ČVUT- Fakulta architektury- čte: Lenka Vlasáková (kniha: ,,Hosté")

Konečně přednášková místnost, kde jsme byli včas a bylo zde dost místa, takže jsme seděli hned ve druhé řadě a na předčítajícího hodně dobře viděli. Tím předčítajícím byla Lenka Vlasáková, která byla samozřejmě strašně sympatická, ale hlavně to skvěle přečetla. Ta měla za úkol přečíst celou kapitolu z knihy povidek od Merethe Lindstromové- Hosté. Celá kniha bude tedy asi sbírkou mrazivých povídek, kde se bude především pracovat s psychologickými aspekty, vyhrocenými situacemi a popisy lidských pohybů. Nedokážu posoudit celou knihu, ale povídka, která nám byla předčítána nám barvitě popisovala takové přepadení osamocené matky s malým dítětem v metru. Skvěle popsaný strach a myšlenky matky. Jak ochránit dítě, panika..

5) Farní sbor Českobratrské církve evangelické- čte: Ivan Řezáč (kniha: ,,Akvarely pro Mengeleho")

Naše poslední návštěva byla v prostředí farního sboru a kousek jsme si zašli. Před tímto čtením jsme si tedy ještě došli dát večeři do KFC, ale to není důležité :-D. Jsem jsme zavítali kvůli názvu knihy, ne kvůli předčítajícímu. Jméno Ivan Řezáč mi známé nebylo, ale jeho hlas jsem odněkud znala. Četl také výborně, ale úryvek z knihy Akvarely pro Mengeleho od polské autorky Lucie Zakopalové byl podle mě né úplně správně vybraný. Myslím, že knížka bude mnohem lepší, podle toho, co jsem četla v popisu v brožuře. Nebudu vám tedy popisovat úryvek, ale v kostce o čem knížka je. Jak nám bylo řečeno, tak kniha není román, ale jedná se o literární reportáž, což znamená, že se zde operuje se skutečnými faktografickými údaji a fakty ze života jedné brněnské rodačky jménem Dina Gottliebová- Babbitt, která byla výtvarnice. Deportovali ji z Terezína do Osvětimi- Březinky. Válku přežila díky tomu, že přímo pro Mengeleho pořizovala věrné portréty vězněných Romů, které chtěl použít pro svoji pseudovědeckou práci. V té knize ovšem není jen toto, ale také vyprávění o osudech středoevropských Romů a Židů během druhé světové války.


Moc jsem si večer užila a jela domů strašně unavená, ale plná zažitků, příběhů a ne moc dobré volby kuřecího teriyaki s rýží z KFC.





0 komentářů: