Vánoční vzpomínky

23 prosince Nikola Pincová 0 Comments

zdroj: http://blog.bibulu.com/

Dítě vidí Vánoce úplně jinak, než dospělý člověk. Když zabřednu do svých vzpomínek na Vánoce, tak mi na mysl přijdou vždycky první spousty světýlek, úsměvy, nadšení a těšení se na Štědrý den. Všude kolem spousta sněhu, cukroví, koledy, hašteření se ségrou, neustálé poskakování z místa na místo. Šetření si místa v bříšku na večer. Teď je to všechno úplně jiné.

U nás doma už jsme všichni dospělí, takže nějaké tajné balení dárků a jejich následné chování se už ani neděje. Většinou si to vykecáme ještě před Štědrým dnem a nebo si rovnou voláme a ptáme se jeden druhého, co bychom k Vánocům potřebovali. Je to hrozná škoda, protože jsem člověk, co miluje překvapení, a možná bych potřebovala, aby mi někdo čas od času vyrazil dech (ne doslova :-D). To, co mi z dětských Vánoc zůstalo je nejspíš blízkost rodiny. Jsme všichni spolu a tento rok jsem z toho dojatá víc, než kdy jindy, protože sem se přestěhovala do Prahy a moje maminka bydlí 100 kilometrů daleko, vidíme se přibližně jednou za měsíc.

Vtipné je, jak se na rodinu vždycky těším, až budeme spolu, představuju si vánoční idylku z reklamy na Coca-Colu. Ale stačí být doma pár hodin a už je to mela. Naše rodina je trochu uřvaná, taková italská nebo řecká domácnost. Já jsem tak trochu odpadlík naší rodiny, zatímco ostatní si z hádek nic nedělají, ba si je občas užívají, já když slyším křik nebo dohadování, tak zalejzám do ulity jako slizký šneček :-D. Jsme takové zvláštní uskupení, netradiční malá rodinka. Ale i když se mi líbí představa velké rodiny, obrovského stolu obklopeného záplavami tetiček, strýčků, bratranců a sestřenic a prarodičů, tak jsem ráda za naší malou, ale originální sestavu. Je to prostě moje rodina a ať má sebevětší vady, je prostě moje a já do ní patřím.

Každé Vánoce jsou pro mě jiné, hlavně tím, že vždy jsem zrovna v jiné etapě mého života. Vždy řeším v té době jiné životní situace. Znám nové lidi, mám nového přítele, bydlím jinde, chodím na vysokou školu, atd...Co ale zůstává stejné? To je právě moje rodina. Pevný bod. Svět kolem se neustále otáčí a občas je jak divoký vír, ale v tuto roční dobu se zastavím a schovám právě tady.

Na své vánoce v dětských letech mám krásné vzpomínky, a to hlavně díky mojí mamce a ségře, i když jsou v tolika ohledech jiné, než já. I když jsme jednoho dne začali trávit Vánoce bez našeho otce, bylo to úplně jedno, díky těm dvěma sem měla stejnak nádherné Vánoce. Vzpomínám na Vánoce, kdy sem dostala kolo, které na mě čekalo před domem. Na Vánoce, kdy jsme všichni seděli u stolu a ségře začal zvonit mobil a my nemohli kvůli tradici vstát od stolu, takže po celou dobu sváteční večeře jsme poslouchali nějaké vyzvánění na mobilu. Nebo Vánoce, které jsme poprvé trávily "Ladies only" (prostě poprvé bez táty) a rozhodly jsme se dát si štědrovečerní večeři v obýváku s nohama na stole a koukaly v televizi na novou pohádku "Anděl páně". I když to nebylo předpisové, v ten moment to pro mě byly dokonalé Vánoce. Potřebovaly jsme to prostě všechny.

Řeknu Vám na konec asi jen tohle. Všechno, co je v tom víru venku, na to hoďte bobek. Zastavte se, ať se Vám netočí hlava. O rodinu se opřete.


0 komentářů: