Jsem černobílá v barevném světě.

03 prosince Nikola Pincová 1 Comments


Dneska zabrousím do velice osobního tématu, a tím je přátelství. Nepovažuji se za nepřátelskou osobu, vždy jsem měla
přátel hodně, ale musím na druhou stranu uznat, a to s odstupem času, že to byli "přátelé" a já jsem opustila snad úplně všechny. Jak jsem již zjistila, nejde o kvantitu, ale o kvalitu.

Jenže to u mě přerostlo v nezměrnou ostražitost a uzavřenost. Svěřuji se a uvolňuji své pocity prostřednictvím psaní, protože mi to přijde méně vyčerpávající, než to někomu povídat a dlouze vysvětlovat. Stala jsem se náročnou, nerada si pouštím lidi k tělu, jsem otrávená konverzací s lidma, přijde mi to zbytečné a nebaví mě mluvit, nebo občas nevím, co říkat.


Jak jsem se trochu oddělila od různých skupin přátel, co jsem měla, celý jejich svět se mi uzavřel, a už nikdy mě nebrali mezi sebe, nezahrnovali mě do žádných aktivit, a tím se mi vcelku jasném světle ukázalo, jak jsem pro takové lidi postradatelná. Takoví přátelé jsou jen taková pomyslná výplň pro tu nudu a občasnou samotu. Pojem "nejlepší kamarádka" se pro mě stal tak trochu fata morgánou.

Neříkám, že mi to není líto, samozřejmě, že mě to mrzí, jsem hodně přecitlivělá osoba. Ale v tom to možná bude. Bojím se udělat si přátelé, protože to vždy končilo a pro mě výustilo jen v další starosti a problémy. Někdy bych prostě chtěla klid a jen rameno, na kterém se můžu čas od času vyplakat, osobu, která se se mnou zasměje absolutně humoru postrádajícímu vtipu, která si se mnou v létě zahraje badminton, v zimě půjde zaplavat, a které můžu věřit, někomu, kdo je upřímný a v dnešním světě se nepřetvařuje.
Asi si říkáte hodně štěstí v hledání co?

1 komentář:

  1. Možná je to tim že vic času trávíš se svým klukem takže máš míň času na své kamarády .

    OdpovědětVymazat