2013- aneb rok přerodu

31 prosince Nikola Pincová 2 Comments

Tenhle článek jsem chtěla psát až po Vánocích, někdy kolem 30. prosince například, ale mám ho už napsaný někdy začátkem prosince. Plánovala jsem, jak budu bilancovat o tom roce, který vlastně ve skutečnosti vůbec neměl přijít. Někteří tomu věřili, většina Čechů ale samozřejmě skepticky krčila nosy nad tímto nonsensem. Já osobně jsem se nacházela někde mezi, uprostřed,, na rozcestí.

Někde jsem četla, že opravdu měl být konec světa, ale ne takový, jaký jsme znali z oblíbených a notoricky známých katastrofických filmů, ale měla skončit jedna etapa života a začít nová éra, která se budu výrazně lišit od dob minulých, měli přijít rozhodně zásadní změny našich životů. A jak onen den přišel a někteří ho prožívali s velkým otazníkem nad hlavou, a ta skeptická většina na protest úplně obyčejně jako jiný den, tak se opravdu nestalo vůbec nic. Slunce toho dne zašlo a den poté opět vyšlo. A tím začal můj nový rok, rok 2013, ta očekávaná nová éra.

Tou dobou jsem prožívala pro mě jedno z nejvíce stresujících období mého života, které nechci rozvádět do úplných detailů, protože zranitelnost na tohle téma mě úplně neopustila a dodnes se necítím pevná v kramflecích, když o tomhle tématu mluvím, občas se mi i chvěje hlas. Řeknu jen, že můj velice blízký přítel, jež pro mně znamenal v mém životě hrozně moc a sdílela jsem s ním všechna své přání, úsměv, touhy a energii, měl velice vážnou nehodu, která mu ohrozila život a já jsem nevím proč, cítila pocit viny a chtěla sem pro něj udělat maximum a vydat všechny své síly na jeho uzdravení. V té době jsem zhubla asi 15 kilogramů za několik měsíců (dneškem už je to 20 kilogramů) a hodně se změnila. Avšak nelituju a nikdy nebudu litovat toho, že jsem tu pro něj byla v tak těžkých časech a jsem si jistá tím, že mi byl upřímně vděčný.

Ovšem stalo se pár věcí, které mně ranily na mé sebeúctě a já jsem dala sbohem jemu a spoustě dalších přátel, protože jsem cítila, jak mi to bralo zdravou mysl, vnitřní štěstí a já nechtěla dál koukat do zrcadla s tím poraženeckým nesebevědomým výrazem. Přesto ti lidé mají v mém srdci místo dodnes a dále tam zůstanou, jen si nemyslím, že bychom dnes ještě našli společnou řeč, ale určitě jim v jejich životě přeji jen to nejlepší.

Ale věděla jsem, že dělám dobře, když jsem tyhle mosty pálila, protože s tím přišla změna. Přesně v polovině roku 2013. Z nešťastné na veselou. Z hromádky nevzhledného neštěstí na dívku, která si uměla ironicky dělat legraci a uměla ocenit nejmenší maličkosti.
 Původně jsem měla v plánu dva měsíce prázdnin strávit četbou, nicneděláním a strávením času sama se sebou a dobře, občasným zaplaváním si a hraním badmintonu (je to prostě vášeň :-D). Ale asi jsem naštvala Cosi nebo Kohosi, protože jsem díky určitým událostem a problémům musela změnit plány a celý první měsíc jsem strávila prací. Kdyby se tak ale nestalo, tak bych nepoznala nové lidi a sama sebe a nezměnila se v doposud nejlepší podobu sebe sama, kterou se snažím pilovat do dnešního dne. Ten Kdosi nebo Cosi očividně naštvaný nebyl, protože s prací přišla odměna a tím nemyslím jen v podobě peněz (to je stejnak jen oběživo ;-)).

Zbytek si chci ale už nechat pro sebe, protože další věc, co jsem se naučila je ta, že se štěstím se chlubit nemáte, lidi po něm rádi šlapou. Jen potvrdím, že rok 2013 byl pro mě opravdu plný změn a naštěstí těch nejlepších, jaké jsem si mohla přát, spoustu jsem toho našla, od inspirace až po sebe samotnou. Tudíž rok 2013 chci nazvat "rokem přerodu" a také tím chci vyslat modlitbu, aby rok 2014 byl krásný, snad i ještě krásnější a přála bych ostatním lidem, kterým se tenhle rok nepoštěstilo, aby nezoufali a našli v roce 2014 aspoň ždibíček moudrosti a lásky, kolik jsem našla já v tomto roce.



Jaký byl Váš rok 2013??

2 komentáře: