Úvaha o strachu a nebojácnosti aneb "There goes the Fear"

25 září Nikola Pincová 0 Comments

Dnes jsem hodně přemýšlela o strachu. Existuje nepřeberné množství druhů strachu, strach z lásky, z prohry, ze smrti, z výšek,
ze tmy...Ale všechny tyto strachy mají jedno společné: ztrátu. Při strachu z lásky se bojíme ztráty osobní svobody, strach z prohry
symbolizuje ztrátu majetku nebo také úcty, obávaná smrt značí ztrátu milovaných, ztrátu pohledu na milované a známé tváře, že
zapomeneme, jaké to je, když vánek ověje naši tvář..

Ale přitom život beze strachu není opravdovým a plnohodnotným životem. Kdybychom se nebáli, tak bychom si nikdy nedokázali
vážit věcí, které máme, či jsou kolem nás, náš život by postrádal vášeň a touhu. Tak moc si neuvědomujeme, jak všechno zlé
je pro něco dobré. Strach je palivo, které nás pohání kupředu a nutí nás se pro věci nadchnout, rozplakat, křičet a dupat. Beze
strachu bychom byli jen schránkami, ale ne prázdnými, pěkně po okraj vyplněnými cynismem a nezájmem o život.

Na druhé straně nebojácnost je jedním z nejsilnějších pocitů, ke překvapení ostatních, silnější než láska. Protože teprve láska
vyvolává nebojácnost. Parafrázuji Ernesta Hemingwaye, který jednou řekl něco ve smyslu, že při opravdu dobrém milování, s osobou,
kterou opravdu miluje, se nebojí ničeho, ani smrti, ba naopak, cítí se nesmrtelný. Není nádherný pocit, když odhodlaně jdeme
a bez jakékoli pochybnosti si stojíme za tím, co děláme a říkáme? Máme pocit, že nás nemůže nic porazit? To je nebojácnost.

Život beze strachu a bez nebojácnosti by byl tak prázdný...

0 komentářů: