Historie mého šatníku



Vždycky jsem milovala oblečení. V pubertě jsem byla pyšná na svoji sbírku triček s vtipnými potisky a chtěla jsem jich mít hodně.

Čím jsem byla starší, tím jsem víc toužila po hezkých kouscích (alespoň mně připadaly hezké), a co je důležité, zvedala jsem si novým oblečením sebevědomí. Když se mi líbil nějaký kluk, tak jsem si nakoupila hezké věci, aby si mě všiml, aby viděl, že mám na sobě něco hezkého. V pozdějších letech, a tím už se blížíme do nedávné minulosti, jsem si koupila nový kousek vždy, když jsem před sebou měla nějakou akci, divadlo, rande, dovolenou, nebo když jsem měla špatnou náladu a nákup oblečení měla být náplast na bolístku.

Upřímně se za to dnes už docela stydím, nejenom kvůli tomu, že je to nezdravý materialistický vztah, ale hlavně protože jsem si nedokázala říct ne. Ale před cca 4 měsíci jsem to začala už řešit. Vadilo mi, že stojím každý den před plnou skříní a mám pocit, že na sebe nemám nic hezkého a že potřebuju další. Samozřejmě jsem už v té době slyšela o konceptu capsule wardrobe, ale měla jsem pocit, že nemůžu být ten typ člověka, který by byl spokojený s malým počtem základních kousků, které můžu snadno kombinovat (ano, propašovala jsem vám sem definici). Ale přece jen jsem tomu dala šanci a řekla jsem si, že když si zkusím dát stranou jen to svoje nejoblíbenější oblečení, které nosím nejčastěji, tak se přece nic nestane. No a opravdu se nic nestalo. 

Za těch posledních několik měsíců jsem svojí přísahu párkrát porušila. Koupila jsem si svetr a černou halenku. Ale přijde mi, že to je za 4 měsíce dost slušný skóre, protože dřív bych za tuto dobu nakoupila průměrně tak 8 kousků. A určitě bych je vůbec nepotřebovala, a pak si za to nadávala. Další změna byla redukce a obměna mojí skříně. Z původních 40 kousků jsem teď na 27, protože například na spoustu triček jsem za tu dobu ani nesáhla, tak jsem je posunula do šuplíku, kde si schovávám věci na další sezónu. 

To je další důležitý bod, myslet sezónně, protože ty šatičky s ramínky vám v prosinci budou asi k ničemu. Hodně jsem si o capsule wardrobe načetla a všichni se shodují na tom, že úplný základ šatníku, který se nemění, bývají džíny, nějaká trika, košile, kardigan. Něco, co můžete nosit celý rok, nehledě na počasí. V létě k tomu akorát přidáte sukni, pár šatů a tílka. V zimě více svetrů, triček s dlouhým rukávem, punčochy.


Tenhle šatník mě strašně baví, a to z několika důvodů: 

1. Nemáte problém se rychle rozhodnout 
Zdá se to jako maličkost, ale jelikož všechno to oblečení krásně všechno vidím na ramínkách a nemusím se probírat velkým množstvím, tak jsem už ušetřila tolik minut po ránu a zároveň hysterických výlevů, že nemám co na sebe.

2. Ušetříte 
Tak tady je to asi jasné. Nenakupujete, neutratíte. A hlavně, když si později budete chtít koupit něco, co potřebujete, ať jsou to nové boty nebo pořádná zimní bunda, tak si můžete dopřát něco kvalitního a dražšího, protože jste našetřili dost peněz. 

3. Vyděláte 
Na tento bod jsem přišla poměrně nedávno, jelikož jsem nevěděla co s vytříděným oblečením, které jsem nosit už nechtěla. Věci, co nebyly v dobrém stavu, šly do koše na textil. Něco jsem rozdala po kamarádkách a mamce. Ale pořád mi zbývalo docela dost hezkých věcí, u kterých mi přišla škoda, jen tak je vyhodit a tehdy jsem přišla na chuť stránce vinted.cz (votočvohoz), kde můžete své oblečení prodávat. Mně už se podařily prodat 3 kousky a vydělala jsem na tom 500 korun.

4. Objevíte svůj styl
I tohle je vcelku logické. Když přestanete nakupovat v obchodních domech, tak už tolik nejste pod vlivem současných trendů, kterými výlohy praskají ve švech. Když jsem vytřídila moje poklady, tak jsem o sobě zjistila, že mám nejradši elegantní a čistý styl, ale občas do toho ráda vmíchám trochu punkové a klučičí prvky. Kdo by to byl řekl?! 

5. Ekologická stopa 
Nejdůležitější věc, ale v podstatě nás to vůbec nenapadne. Já mám celkem blízko k ekologickému životu, ale fanatická Lesana zase nejsem. Mám svoje priority. Nejsem velký fanoušek konzumace masa, protože mám ke zvířatům kladný vztah, ale neznamená to, že si nikdy nedám kousek kuřete nebo šunku. Spíš to jen omezuji na minimum. Podobně to je s oblečením, protože nejen sobecké důvody mě k tomu vedou. Je fajn vědět, že nepodporujete textilky v Bangladéši nebo Číně, kde malé dětičky pracují 24/7. Když už si budu chtít něco koupit, podpořím recyklaci v secondhandech nebo nakoupím u značky, která svůj podnik provozuje poctivě, všem řádně zaplatí a vyrábí způsobem, který nezatěžuje životní prostředí.


Snad nebyl článek příliš vyčerpávající a něco z toho vám přišlo zajímavé. Určitě nechci moralizovat, ale takový šatník mi přijde jako zajímavý experiment. 


Nikola

Moje závislosti


Tento článek není o drogách, alkoholu, kávě ani cigaretách! Moje závislosti se totiž pohybují někde úplně jinde, jelikož neholduju ani jedné z výše zmiňovaných věcí. Jsou to tedy takové alternativní závislosti, dá se říct. Pokud vás baví články, kde plácám náhodné blbosti o svém životě, tak dnešní článek je to pravé. Téma je totiž velmi oddechové, což při tomto temném a upršeném týdnu rozhodně neuškodí.

1. Hrnečky a mističky
Netuším, kde to vzniklo, ale jsem naprosto ujetá na tyto dva druhy nádobí. Teď u mě tedy hlavně frčí misky, protože hrnečky se nám v kuchyni už nikam v polici nevejdou, ale misky jsem schopná ještě někam propašovat, což určitě mým spolubydlícím dělá radost! Momentálně jsem zatížená na žlutou barvu a objevila jsem v HomeArt dokonalou misku s nápisem Bistrot Cereal, která je nádherná žlutá. Vždycky se najde nějaká perfektní miska, kterou musím mít, je to prokletí. Hlavně moje nejoblíbenější jídla se jí z misek! Musli, chipsy, rýže, polévky. Není co víc řešit.

2. Musli
Kdysi jsem začala jíst musli, abych měla nějakou zdravější snídani místo chleba s máslem a šunkou. A stalo se to mojí naprostou závislostí a nejoblíbenějším jídlem dne! Nejradši mám skořickové musli s mandlemi a sušenými jablky, pěkně s bílým jogurtem a banánem. A nejlépe v pěkné mističce!

3. Brambůrky
Tady asi není co dodávat. Každý to už snad o mně ví, pravděpodobně celá škola a učitelé taky, jelikož mi už byly chipsy i zabavené. Pravděpodobně jsem tuhle neutuchající potřebu chipsů zdědila po svojí mamce, která má ale speciální závislost na těch solených, zatímco já, jako rebel, ráda objevuji nové příchutě!

4. Psi
Kdybyste viděli, kolik obrázků cizích psů mám v mobilu! Nejen že si je ukládám třeba z internetu, ale dokonce si fotím psy na ulici a když nějakého vidím, začnu pištivým hláskem nadšeně skandovat a poskakovat a celý svět je najednou veselejší a barevnější! Co na to říct, jsem asi nejzarytější pejskař na světě.

5. Svíčky
Vždycky jsem si jako malý žhář ráda zapalovala v pokoji svíčky pro příjemnou atmosféru, ale když jsem objevila i trochu lepší a dražší svíčky a fakt, že existují různé specifické vůně, tak jsem jim naprosto propadla a teď neustále kupuju vosky do aromalamp podle sezóny a nebo příležitostí. Teď na podzim tu mám například vůni dřeva a krbu a na zimu už mám připravenou vůni vánočního stromečku!

6. Pečení
Zjistila jsem, že pečení má přesně tři pozitiva. Zaprvé - vůně pečení krásně provoní celý byt i na několik hodin. Za druhé - má na mě terapeutické účinky, vždy se u pečení koláčů skvěle odreaguju a soustředím se na daný úkol. A za třetí - můžete to pak sníst, a to je na tom vůbec nejlepší. Pečení miluju a takhle na podzim a v zimě peču skoro každý týden něco.

7. Spotify
Na mém seznamu závislostí se určitě musí objevit i můj mobil, ale konkrétně hlavně Spotify. Ráda si tvořím playlisty podle nálad, sezóny, svátků, ale hlavně jsem nedávno objevila svět podcastů a už jsem se zamilovala do tří různých pořadů. Pokud nevíte, co podcast je, tak je to v podstatě audio seriál na nějaké téma. Můžou mít různou délku, mohou být od politiky až po lifestyle. Určitě plánuju napsat článek na mé oblíbené podcasty, ale to až je dostatečně zmapuji.

8. Vtipné ponožky
Jelikož se oblékám celkem jednoduše a do základních barev, tak to strašně ráda vyvažuji barevnými a nebo naprosto infantilními ponožkami. Žluté se srdíčky, s králíčky, s popcornem, banány, Stormtroopery, možností mám spoustu!


Snad vás článek pobavil, dělám si tak trochu srandu sama ze sebe, ale berte to trochu s nadsázkou.


Nikola



Kakaové raw kuličky (Deliciously Ella)


Po delší době jsem si pro Vás nachystala zase nějaký můj oblíbený recept, i když receptů, jako je tento, koluje po internetu obrovské množství. Všichni se zbláznili do veganské raw stravy a já bych upřímně ani jedno nezvládla striktně dodržovat. Dokážu být bez masa, ale bez sýrů nebo čokolády to psychicky nezvládnu! Ráda ale zkouším zdravé recepty a mám moc ráda netradiční chutě, moje chuťové buňky si to prostě žádají. 

Už dlouho jsem chtěla vyzkoušet nějaké recepty od Deliciously Ella (pokud neznáte, tak je to britská veganská kuchařka a taky bussinesswoman, patří jí několik restaurací v Londýně a vybudovala za poslední 4 roky skvělou značku), protože vlastním všechny její kuchařky. Nejvíc mě zaujaly její sladké recepty, protože jsem velký milovník sladkého. Ale chtěla jsem začít něčím jednoduchým a z dostupných surovin, a proto kuličky z datlí, kakaa a mandlí byly skvělým začátkem. Recept jsem si maličko upravila, jak už to dělávám, a proto s čistým srdcem vám zde dnes předám recept, který mám osvědčený.



Ingredience (asi na 18 kuliček):

  • 100 g mandlí
  • 200 g datlí (vypeckovaných)
  • 1 lžíce kokosového oleje
  • 1 lžíce arašídového másla
  • 2 lžíce raw kakaa (nebo holandského)

Postup:

Na tento recept potřebujete nějaký silný kuchyňský robot, protože prvním krokem je nadrtit mandle, aby z nich menší kousky. Poté přidejte datle, které mixujte, dokud nebudou hezky spojené s nadrcenými mandlemi. Pak je na čase přidat kokosový olej a arašídové máslo a mixovat, dokud nemáte hezky propojenou hmotu, ze které jdou uplácat kuličky, které se nerozpadají. Jako poslední krok přidejte kakao a naposled promíchejte v mixéru. Z tohoto množství jsem uplácala asi 18 kuliček, ale záleží, jak veliké si je vyrobíte. Potom je dejte na hodinu do mrazáku, aby trochu ztuhly. V lednici je můžete skladovat cca týden, ale v mrazáku vám vydrží i několik měsíců.




Stačí být 'jen dobrá'?


Všichni v sobě neustále řešíme nějaké problémy. Problémy různé povahy, které se sebou zdánlivě nemají nic společného. Ale přece jen mají, a to rovnou dvě věci. Tebe a jednu příčinu, ze které pramení všechny ty starosti a problémy.

Jedním z těch mých je neustálá potřeba být lepší. Na tom by nebylo zas tak moc divného, lidé se neustále chtějí zdokonalovat. Avšak všechno má svoje hranice. Já se odmalička chci každému zalíbit, chci aby mě všichni měli rádi,  a pokud jim úplně nesednu, tak si to beru velmi osobně. Je to tím, že jsem moc upovídaná, není jim milá moje tvář?

U sympatií ale má potřeba dokonalosti nekončí. Chci mít všechno zorganizované, chci mít krásně doma uklizeno, jsem velmi neklidná, pokud mi pár dní na křesle leží jen tak džíny. Chci zvládat mít každý den navařeno dobré jídlo, péct koláče.. Potřebuju mít dobré výsledky ve škole, chci mít ve všech vztazích klid. Chci dělat dobře svoji práci.

Všechno chci dělat skvěle a nemít pocit, že dělám málo. Když mi někdo řekne, ať se sebou něco dělám, nebo mi dá nějak najevo, že on je lepší, tak se mi zhroutí můj domeček z karet.
„Možná opravdu nedělám dost, možná jsem jen lenoch nebo srab. Bojím se vzít svůj život do vlastních rukou a jít si za něčím víc.“

Občas takovým myšlenkám podlehnu a nechám se jimi táhnout dolů, až k breku. Mám pocit, že všichni si v životě vedou skvěle, mají dobrou práci, jsou kreativní, mají ambice a jdou si za tím. A já se někde babrám opodál, jako nějaký odpadlík.


Ale jasně, že to tak není!  Věřím a doufám v to, že tyto myšlenky má občas víc lidí a jen se snažíme v životě jen tak proplout mezi útesy. A asi je důležité si uvědomit, že i kdybych nebyla nejchytřejší, nejkrásnější, nejvystudovanější, nejbohatší a s nejlepší prací,  tak na to prostě prdim! Občas být „jen dobrá“ stačí. Můžu si v životě klidně proplouvat jako ta nejlepší z průměrných a být dokonale šťastná.

Brian!

zdroj: dejvickedivadlo.cz
,,Život? Život!“
Moje hodná sestřička mě pozvala do Dejvického divadla na představení s názvem Brian. Vůbec jsem netušila, o čem to bude, nic jsem si k tomu dopředu nečetla, ale očekávání jsem přesto měla vysoká, protože od Dejvického divadla nic míň čekat nemůžete. 

Jak jsem se brzy dozvěděla, hra Brian byla náhledem do formování skupiny Rolling Stones, jejich začátků, kdy s kapelou vystupoval Brian Jones, dokonce byl jejich zakladatelem a frontmanem, což jsem předtím nevěděla. A po něm se tato hra jmenuje. Co je na Brianovi tak zajímavého?

Dočetla jsem se o něm, že po pár letech působení v kapele postupně ztrácel vliv a respekt, především kvůli drogám. V představení je to naznačeno naprosto dokonale, a to pomocí zvířátek, která Brian jako jediný vidí a komunikuje s nimi. Králíček, Osel a Medvídek, v podání Pavla Šimčíka, Hynka Čermáka a Davida Novotného, je silný zážitek, protože umí krásně spojit humorné prvky s hořkým uvědoměním toho, co se s Brianem děje. Setkáváme se také Mickem, Keithem a Charliem, slavnými Rolling Stones, kteří nevázaně paří, pořádají spontánní jam sessions, skákají po stropě, ale zároveň se pomalu smiřují s tím, že ztratili toho Briana, kterého znali.

Příběh je z Brianova pohledu mnohem veselejší, má přece svá zvířátka, která ho mají ráda, sice už dokonce zapomněl, jak se hraje na kytaru a občas si nechává říkat Kryštůfek, ale jinak je všechno nádherné a kouzelné! 

Smutný osud Briana Jonese podaný velmi humorným způsobem, s psychedelickými výpravami do Brianovi mysli a nezřízeným rock’n’rollem skupiny Rolling Stones se mi do vkusu trefil naprosto parádně! Bylo tam prostě vše, co mělo a já musím představení ještě někdy vidět!!

Co přináší jóga


V notesu mám docela dost nápadů na články, které bych tu chtěla vydat, ale vždycky si řeknu: "Jsem dost kvalifikovaná na to, abych o tomhle psala? Budu mít vůbec co říct?" Ale víte co, kašlu na to! Dnes jsem se vám rozhodla předat mé pocity ze cvičení jógy. Cvičím ji už asi 3 roky, poslední rok pravidelně skoro každý den mého života. Jsou věci, které vám začne dávat velmi brzy, a pak jsou věci, které vám přinese až s dávkou trpělivosti.

Musím věci ale uvést na úplně pravou míru a přiznat, že jsem nikdy nebyla sportovní přeborník. I když jsem měla aktivní dětství, 4 roky chodila do sportovní třídy, dělala atletiku, dětství strávila ve skautu. Byla jsem vždycky jedna z těch podprůměrných, tedy až na vytrvalostní běh, tam jsem vyhrávala stříbrné medaile. To o mně něco vypovídá. Nejsem žádný velký atlet, ale jsem velmi trpělivý člověk. A proto jóga byla to nejlepší.

Samozřejmě, že na začátku jsem na to šla trochu blbě, a teď mluvím o nastavení mysli. Snažila jsem se ze všech sil skvěle okopírovat tvary pozic, které jsem měla udělat. To první, co jsem se při józe naučila, bylo to, že nejde o zvládání pozic, ale o pocit z ní a prospěch, který tělu přináší. Je to první a nejdůležitější věc, se kterou se při józe setkáte. Cvičím ji už celkem dlouho a pořád mám problém s předklonem kvůli zkráceným šlachám a ani na hlavě stát stále neumím. I když bych to ráda v budoucnu zvládla, tak na to vůbec nemyslím a nevytyčuji si žádné cíle, jen si užívám to, co cvičením dostávám na oplátku.

1) Lepší dýchání
Ze začátku vás učitel neustále učí, jak dýchat při přechodu z jedné pozice do druhé. Já měla ze začátku hrozný problém si to uhlídat, a proto pro mě byly některé polohy těla náročnější. Když jsem to už ale konečně pochytila, tak jsem si všimla, že pozice jsou tak jednodušší a lépe je ovládám a držím rovnováhu, Zároveň po celý den dýcháme jen tak povrchově a dýchání si ani neuvědomujeme, což občas není úplně zdravé. Správný a pravidelný dech hodně pomáhá i s emocionální rovnováhou, nejen tou tělesnou.

2) Lepší postoj
Na podložce musíte stát rovně, hrdě. Hlava vzpříměná, lopatky k sobě, dlaně otevřené světu. Čím déle jógu cvičíte, tím více si protahujete svalstvo, zpevníte tělo. Nezatahujete zadek ani bříško, nehrbíte se, abyste vypadali menší. Dáváte na odiv svoje tvary a učíte se je mít rádi. To se brzy přenese z cvičební podložky do všech vašich pohybů.

3) Rovná záda
Ano, souvisí to s tím lepším postojem, ale chtěla jsem se ještě zmínit o zádech samostatně, protože to byl jeden z důvodů, proč jsem vůbec jógu začala cvičit. Měla jsem problémy s krční páteří a postupně se mi bolest rozšiřovala do celých zad a já to chtěla vyřešit nějak efektivně, abych si mohla pomoci sama, když bude třeba. Ani nevíte, jak mě v tomhle jóga zachránila. Těším se na každý den, kdy jen udělám několik zaručených pohybů a cviků a dostaví se úleva. A špatná záda nejsou jediná věc, se kterou vám jóga pomůže. Špatné trávení či žaludeční potíže, bolestivá menstruace, špatná kolena, je toho spousta,

4) Emoční stabilita
Nemusím asi nikde vykládat, že jsem bývala uzlíček nervů. Neříkám, že se to magicky vytratilo a já jsem neustále sluníčko na obloze, ale rozhodně mi jóga pomáhá v sobě udržovat určitý vnitřní klid, trpělivost. A když přece jen nemám nejlepší den, tak mi jóga vždycky pomůže. Nevím, čím to přesně je, možná tím pravidelným dýcháním, vyplavením endorfinů, převedením myšlenek jinam.

5) Rituál
Možná tento bod nebude dávat smysl všem, ale já mám ve svém životě ráda jakousi pravidelnost, tradice a ráda si tvořím i vlastní rituály. Asi mi dávají v životě smysl a pravidelné cvičení jógy, které mi opakovaně a dlouhodobě přináší radost, je jeden z nich. Jóga je rituál, který jsem pozvala do svého života a tento rituál do mého systému pěkně zapadl a uvelebil se.

Většinou o józe s nikým osobně moc nemluvím, a proto jsem se tu hodně rozepsala, tak snad sem vás od jógy úplně neodradila, ale spíš navnadila, nebo alespoň trochu přiblížila, jaký pozitivní vliv může mít, pokud jí alespoň dáte šanci.


Nikola

Toulání po Kokoříně


,No to se s výletem na Kokořín nedá srovnávat“, říká slavná hláška z divadelní hry Cimrmanova divadla. A proto jsme se s Petrem ve čtvrtek vydali právě tam. Ne na hrad, ale do CHKO Kokořínsko.

Vyrazili jsme dopoledne a dojeli z Prahy za necelou hodinku do obce Mšeno, kde pes nechcípnul, protože pejsky se to tam jen hemžilo! A z toho jsem měla samozřejmě obrovskou radost. Než jsme vyrazili na náš okruh, tak jsme se zastavili na oběd v resturaci U Pokliček, která měla dobré hodnocení na internetu, a proto jsme se rozhodli zkusit štěstí. Zjistili jsme, že restaurace je pravděpodobně hojně navštěvována cyklisty, vzhledem k výzdobě stěn a převážné části návštěvníků restaurace.


„Hele Petře, já si skoro připadám blbě, že na sobě nemám oblečení na kolo,“ pravila jsem svému milému. Uvnitř to ale vypadalo příjemně a rozhodli jsme se, že zůstaneme. Jestli vás zajímají ceny, tak ty byly lidové. V nabídce byly malé burgery za 60 korun, saláty, polévka, bramborové placky a lívance. Menu bylo jednoduché, přímé, člověk se nemusí prodírat jídelní knihou, ale má pár možností, ze kterých si vybere skoro každý. My jsme si dali každý malý burger, já s camembertem a řepou, Petr klasický s masem, a napůl jsme se ještě zahřáli vynikajícím kuřecím vývarem. Na naší návštěvě restaurace ale bylo nejlepší, když si k nám přisedla rodinka s krásným psem, fenkou jménem Pasheena, se kterou jsem se hned skamarádila a podrbala ji na bříšku.


A pak už jsme se vydali na cestu dlouhou něco málo přes 10 kilometrů, po žluté. Vedla nás přes schůdky, skalní bludiště, krásné panoramatické výhledy, trochu jsme i museli občas šplhat skalách.. Ale hlavně tam byl neuvěřitelný klid, v podstatě žádný signál na mobilech a my jsme jen pozorovali přírodu, brouky, jak si to štrádují po cestičkách, značky na stromech od lýkožroutů.. A bylo nám dobře. Cesta nám zabrala nějaké 3 hodiny a uteklo nám to krásně. 


Určitě můžu tenhle výlet doporučit každému, kdo rád občas vypadne z města a kochá se nad výhledy a vyčistí si hlavu.

Nikola

Život osamělého vlka (aneb co jsem se naučila)


Skoro celé září jsem si zkusila osamělý život, protože můj Petr odjel s bráchou do Ameriky a přítelkyně Jirky byla doma na Slovensku. Takže jsem se z ničeho nic ocitla doma sama, naprosto nepřipravena na samotu.

Možná si budete říkat ,,To je hysterka..", ale já opravdu nejsem zvyklá být sama. Naposledy jsem byla občas v bytě úplně sama tak před 5 lety a bylo to jedno z těch "temnějších období" mého života. Proto jsem se rozhodla, že se pokusím co nejvíce zabavit, a tak jsem si nabrala hodně práce, mnohem více jsem se scházela s kamarády a když jsem měla více dní volna, tak jsem odjížděla do Tábora.

První týden byl pro mě týdnem smutku. Snažila jsem se srovnat s tím tichem, co doma panovalo, a že když přijdu večer domů z práce, tak mě nikdo nevítá. To pro mě byl první velký problém, protože vždy, když jsem byla v práci předtím, tak jsem se těšila na pozdravení, polibek, případnou masáž krční páteře.. Teď jsem přicházela do prázdného a tichého bytu, zamykala jsem si na noc dveře a kontrolovala celý byt, jestli se mi tam někdo neschovává (ano, jsem strašpytel, ale nestydím se za to!). Naštěstí v prvním týdnu září za mnou přijela na návštěvu mamka a pár nocí u mě byla, přišla i ségra, takže jsem si nepřipadala jako úplný poustevník.

Druhý týden. Tento týden byl velmi zlomový! Zaprvé jsem si začala zvykat na danou situaci. Už jsem nekontrolovala celý byt, když jsem přišla z práce, a místo polibku jsem se začala těšit na pytel brambůrek. Trochu jsem přeorientovala svoji mysl jinam, přestalo se mi nezdravě stýskat a já začala hodně psát a byla aktivní s přáteli. Ale neuvědomila jsem si, že vůbec nemyslím na sebe a dost se odbývám, málo spím a špatně jím. A jednoho rána jsem se probudila, bylo mi špatně a nemohla jsem vstát na nohy. Prostě na mě šly mdloby. Nebudu to popisovat do detailů, ale prostě to nebylo dobré a já byla doma úplně sama. Naštěstí mě večer zachránila moje ségra a já ucítila nový pocit vděčnosti pro lidi, které mám kolem. Proležela jsem dva dny a přijela si pro mě mamka a odvezla mě k nim domů, a tam jsem strávila i část týdne dalšího.

Třetí týden mi utekl jako voda. Trochu jsem byla v Táboře, a pak se vrátila do Prahy, šla s dobrým kamarádem do cukrárny, přespala u mě nejlepší kamarádka, se kterou jsme do 1 hodiny ranní mluvila o životě a občas vtipných příhodách, byla v práci, a pak zase v Táboře, kde jsme oslavovali 55. narozeniny přítele mojí mamky.

Čtvrtý týden. Tímto se dostáváme k tomuto týdnu, který je i posledním týdnem a vysvobozením z mojí samoty. Vrátila se mi v pondělí spolubydlící a mě začala škola, takže jsem si říkala, že mi to prosviští rychlostí vlaku, ale opak je pravdou. Čím víc se blížil příjezd zbytku našeho bytu, tím pomaleji mi čas plynul. Když jsem to nějakým lidem říkala, tak se mi smáli a říkali, že kdyby jim jejich polovička odjela, tak by byli šťastní a užívali si to. S tím se vůbec nedokážu ztotožnit. Možná kdyby to byl týden a nebo kdybych nebyla úplně sama, tak jo.

Byla jsem úplně vytržena z každodenního pozadí mého života a najednou se ocitla jen sama se sebou a svými myšlenkami a byla jsem svým jediným společníkem, což se mi zdálo ze začátku naprosto šílený. Někdo je třeba takhle pořád sám a říká si, co to tu vykládám a proč z toho dělám takovou aféru, ale samota opravdu neprospívá člověku, který dříve trpěl na určité stavy a najednou se musí srovnat sám se sebou, protože tu nikdo jiný není.


A co jsem se tedy naučila?

1. Nepodceňovat sílu přátel.
2. Vždy zkontrolovat, jestli mám klíče.
3. Organizovat. (nebo utratíte majlant za zkažené jídlo v lednici)
4. Myslet na sebe a ne na blbosti.
5. Není dobré být pořád sám, i když si to myslíte.
6. Přestala jsem se bát tmy!


Nikola


Mých TOP 5 produktů na pleť (budget friendly)


Vyzkoušela jsem na pleť už všechny možné masky, vody, krémy, makeupy a séra. Díky tomu jsem zároveň byla obětí mnoha erorů na mém obličeji (doplň si smajlík). V mém malém světě se ale neustále znovu objevují určité produkty, a ty bych vám dnes chtěla ukázat.

Už jsem článek zaměřený na pleť psala, cca půl roku zpátky. Trochu jsem tam naťukla takové univerzální rady, které by měly podle mě platit pro skoro všechny druhy pleti. Čištění, hydratace, exfoliace... Ale zároveň platí to, že ne vše může platit pro každého stejně. Každá pleť je jiná, má jiné potřeby, jiné prostředí, ve kterém se vyskytuje, jinou genetickou výbavu a taky ten člověk, který ji nosí, má určitý životní styl a psychiku. Například já, když jsem ve stresu, tak o sebe méně dbám a velmi brzy se to na mé pleti projeví v podobě pupínků a suché kůže.

Ale zpátky k mým prověřeným přípravkům.Určitě vám tím nechci říct, ať si to utíkáte koupit, protože to je naprosto nejbožejší z nejbožejších věcí, ale u mě fungují skvěle, nezpůsobují mi žádné alergické reakce nebo zarudnutí, nevysušují, naopak, dělají přesně to, co slibují.


1. Mixa Micelární voda (pro citlivou pokožku) (cca 100 Kč)

Mixa je značka, o které jsem se dozvěděla od maminky mého přítele a jsem za to ráda, protože snad všechny produkty od této značky se velmi osvědčily a začala je používat i moje rodina. Mixa je značka z Francie a dělá především jen pečující kosmetiku, tedy krémy jak na pleť, tak na tělo, gelové krémy a hlavně i odličovací přípravky, konkrétně micelární vody. I co se micelárních vod týče, tak máte na výběr, mají klasickou, vodu proti zarudnutí, pro citlivou pokožku..A tak dále. Mě tato voda vždy spolehlivě odlíčí, jak pleť, tak oči, nenaskákaly mi po ní pupínky, nepálí a kůže po ní není napnutá.


2. Havlíkova Přírodní Apotéka- Pečující ranní maska (3-minutová) (189 Kč)

Tuhle českou značku naprosto zbožňuju! Nejen, že mají skvěle vymakaný marketing, ale ty produkty jsou opravdu super a i kdyby nesplnily do puntíku to, co říkají, odpustila bych jim to, kvůli těm aromaterapeutickým účinkům, co na mě mají. Havlíkova přírodní apotéka se zaměřuje na přírodní kosmetiku, bez chemie a z českých surovin. V podstatě to cílí tak, že je to jako produkt ze zahrádky od vaší babičky. Tuto ranní masku mám moc ráda, protože po ránu vás její vůně příjemně probudí, je v ní totiž rozmarýnový, levandulový, konopný a slunečnicový olej. Rozmarýnový olej by měl pleť po ránu vyčistit, levandulový zklidnit, konopný regeneruje a slunečnicový dodává vitamin E. V praxi maska funguje tak, že ji ráno nanesete na nečištěnou pokožku, pomasírujete po celém obličeji, a po 3 minutách smyjete vodou. Mně osobně pleť trochu rozjasní a určitě vyčistí od ranní mastnoty a nečistot z polštáře a pokožka je po ní jemná a krásně voní.


3. Oleje (100% Tea Tree olej, Makový olej) (oba kolem 100 Kč)

Možná s oleji v kosmetice v posledních letech nastal boom, ale dle mého názoru oprávněný. Alespoň v případě těchto dvou. Já používám dva druhy olejů. Jelikož dost trpím na opary na rtech, tak jsem hledala něco, co mi pomůže se jich zbavit. A na to je právě skvělý olej z čajovníku australského (ale správný název je kajeput střídavolistý), nebo-li tea tree olej. Používám 100% čistý a můžete ho sehnat v podstatě v každé lékárně. Musím říct, že to je hodně šikovná věcička, protože ho můžete použít na spoustu věcí. Má dezinfekční účinky, proto je dobrý na různé odřeniny a drobná poranění, na hnisající rány, při vyndavání klíšťat.. A jelikož má silný odér, tak slouží i jako přírodní repelent. Já osobně ho tedy používám na ty opary, ale upozorňuji vás, že tento olej dost vysušuje, a proto když ho dáváte třeba na rty, tak je dobré ho používat společně s vazelínou nebo něčím mastným, abyste si úplně nevysušili kůži. 
Druhý olej, ve kterém jsem si našla oblibu, je olej makový, který se získává ze semínek máku, přirozeně. Narazila jsem na něj opět v Havlíkově apotéce, kde mají dost velký výběr olejů, a celkem i netradičních druhů. Dozvěděla jsem se, že makový olej je plný minerálů (fosforu, hořčíku, vápníku a železa) a opět vitaminu E. Pokožku tedy dost vyživuje. Dá se používat na celé tělo, ale já ho používám hlavně na obličej, protože je po něm krásně hebká a opět skvěle funguje na suchou kůži, ale i na záněty. Tento olej můžu doporučit i na nehty a na suché konečky vlasů. A vůbec nejzajímavější je to, že tento makový olej si můžete nakapat (pár kapek) do vlažné vody a vypít, pomáhá to totiž při stresu, má velmi uklidňující účinky.


4. Havlíkova přírodní apotéka- Český krém (50ml za 248 Kč)

Asi už vás s tou Apotékou štvu, ale opravdu tam mají zajímavé věci a doporučuju vám se tam jít alespoň podívat. Český krém je poměrně nový produkt, se kterým přišli a mě v obchodě přesvědčila jeho meduňková vůně a popisek na obalu ,,pro vytíženou pleť". Je pojmenován "český krém", protože jeho ingredience se dají najít na českých zahrádkách a odnikud se nedováží. Je to již zmíněná meduňka, rakytník, slunečnice, mák a mateří kašička. Jeho vůně je naprosto opojná (i když mému příteli moc nevoní, což má blbý, protože se s tím mažu prakticky pořád). Je to v podstatě lehký krém, který používám ráno i večer na vyčištěný obličej a na jedno použití ho stačí opravdu malinko. Nejen, že krásně voní, ale příjemně hydratuje a zjemňuje obličej.


5. Bourjois Healthy Mix Sérum (kolem 400 Kč)

A dnes to zakončíme makeupem. I když tento Healthy mix není úplně klasický makeup, protože jestli od makeupu očekáváte vysokou krycí schopnost, tak tady to určitě nenajdete. Konzistencí je velmi tekuté, přece jen to je sérum, které pleť jen barevně sjednotí a zjemní. Já mám s tímto produktem velmi příjemnou zkušenost, protože nemám ráda makeupy, které na vašem obličeji vytvoří masku a nedovolí pleti dýchat. Jelikož mám ráda při líčení přirozenost, ale zároveň upravenost, tak je pro mě toto sérum nejlepší volba. Krásně voní, rozjasní a sjednotí pleť a na obličeji ho v podstatě necítíte, jen si tak sedne přes vaši pokožku a vytvoří takový velmi jemný a přirozený filtr. Existuje ještě Bourjois Healthy Mix, což je klasický makeup, nikoliv sérum, ale s tím zkušenost nemám. Předpokládám, že bude mít o něco vyšší krytí a vlastnosti klasického makeupu. Sérum je v podstatě více pečující a šetrnější k pleti a já ho můžu jen doporučit.

Jaké produkty používáte na pleť vy? Máte nějaké oblíbence, které kupujete pořád dokola?

Nikola

Jsem mladý důchodce


Nehodlám teď hovořit o tom, jak v 6 ráno běžím s letákem do Kauflandu a nadávám na omladinu. Pojem "mladý důchodce" totiž přestal být žertem, který prohodíte s přáteli uprostřed konverzace, ale nabral reálných tvarů. 

Lidé, co mě poznali až v posledních letech by do mě vůbec neřekli, že v 15 letech jsem už pila, zkoušela jsem různé hlouposti a byla ve svém uvažování a jednání dost bezohledná nejen vůči sobě, ale i vůči ostatním. S kamarádkou jsme si kupovaly nejlevnější krabicové víno, a tak dále a dále. A je naprosto fascinující, jak se s postupem let a různých životních zkušeností naprosto změnil nejen můj vzhled, ale i má celá osobnost. Napadlo mě o tom napsat, protože poslední dobou jsem o tom vedla konverzaci a vícero lidmi a když jsem se nad tím zamyslela, tak mě samotnou to docela překvapilo. Lidi se tedy skutečně mění, neustále.

Nemám nic proti lidem, co se chodí bavit do klubů nebo barů, co potřebují alkohol k tomu, aby zábavu považovali za kvalitní. Nebo že žijí svůj život chaoticky a nehledají nic stálého a nad svými hodnotami vlastně vůbec neuvažují. Taky jsem taková kdysi byla, takže v žádném případě tohle nesoudím a možná i chápu, proč takhle žijí, ale já toho už dávno nejsem schopná. A začala moje cesta k mladým důchodcům. 

Když se s někým bavím o tom, jak žiju, tak to možná někomu připadá nudné. Nebo je překvapuje, že mám v pouhých 22 letech nějaké pevné zásady. Hodně mých vrstevníků rádo pije, kouří, baví se do rána, nechtějí se vázat, a škola je otravuje. Já se bohužel s ničím u toho nedokážu ztotožnit. Informace, co mi předávají ve škole, mi přijdou většinou zajímavé, z jedné skleničky vína mám ještě dva dny břichabol, jsem věrná a oddaná (a mám velké štěstí na přítele) a večírky a bary mě unavují a vždycky se těším domů. 

Ráno se budím brzy, jsem pyšná na svojí bylinkovou zahrádku, ráda hraju hry, poslouchám oldies, chodím na procházky, peču koláče a píšu básně. Miluju návštěvy divadla, kavárny, kde si dám horký čaj a nějaký dortík, přečtu si knihu. Kdo ví, možná se vrhnu i na pletení.

Možná vám přijdu nudná, možná jsem tak trochu páprda, ale věřte mi, jsem tak sama sebou a neuvěřitelně šťastná. 

Nikola