Jak přežít v zimě?


I když zimu a sníh a led světýlka na baterky miluju, tak přece jen se nemůžu plácnout do sněhu a začít dělat andělíčky. Jsem dost náchylná na nachlazení a minulé Vánoce jsem proležela s chřipkou, což bylo kvůli tomu, že jsem dost věcí podcenila a svoje síly asi přecenila. Tento rok jsem se rozhodla být opatrnější a udělat preventivní opatření! O ty se s vámi dnes podělím, opět to berte trochu s humorem, i když podle mě každá z níže zmíněných věcí je důležitá a měla by platit asi celoročně.

1. Teplo nade vše!
No dobrá, tento tip asi celoročně neplatí, obzvlášť v letním období, ale v zimě platí dvojnásob, a tím je se pořádně oblékat, paráda neparáda. V zimě jde prostě nějaký styl stranou, i když musím přiznat, že ještě v listopadu jsem se o nějaké holé kotníky pokoušela. Ale každý den potkávám spoustu lidí, hlavně těch mladých, co chodí s holými kotníky, obyčejnými plátěnými teniskami a nemají ani teplé ponožky. Nevěřím, že někdo je tak teplomilný :-D. Nebo holky se sukýnkami a silonky. Když si vezmete k sukni pořádné punčocháče a vysoké boty, tak je to úplně v pořádku, ale některé módní úkazy jsou takhle v zimě o zdraví. Mě můžete od konce listopadu vidět ve dvou svetrech, obrovské dece, která se v obchodech prodává pod názvem šála a ponožkách tak huňatých, že je do bot skoro nenarvu. Ano, možná už jsem druhý extrém, protože když mě potkáte na ulici, tak vypadám jako obří marshmalow, ale aspoň je mi teplo.

2. Jídlo je potrava nejen pro tělo, ale i pro duši
V zimě člověk prostě potřebuje jíst víc a tučnější jídla! Neříkám, že by se měl vybodnout na ovoce a zeleninu, naopak, hlavně to ovoce je v zimě asi důležité, vitamin C, a tak.. Ale na nějaké diety, saláty každý den, na to bych se zvysoka vykašlala. Jak přituhuje, tak jsou u mě časté krémové polévky, hodně těstovin, teplých luštěnin a čokoláda. S tou čokoládou bych si ze sebe příklad nebrala, protože si ji teď dopřávám fakt denně, ale určitě na sobě pozoruju, že v zimě jím klidně dvakrát tolik, než zbytek roku, protože tělo si to žádá a pomáhá to nejen k tělesnému teplu, ale i k duševní pohodě, protože obzvlášť v zimě a před Vánoci se každý nějakým způsobem ocitá více ve stresu.

3. Nebýt perfekcionista
Tím můžu krásně navázat na další bod, a tím je perfekcionismus. Určitě s tím zas tak moc lidí problém nemá, ale jak já, tak i hodně lidí kolem mě, chce mít věci skvěle pod kontrolou, jak ve škole, tak v práci, nebo mít sehnané a vymyšlené skvělé dárky na Vánoce, aby nikoho nezklamal. Loni jsem před Vánoci fungovala na 150%, každý den ve škole a v práci, spousta povinností a ani jsem si nestihla všimnout symptomů chřipky, a když jsem konečně 24. 12. měla volno a jela autobusem na Vánoce domů, tak na mě padla horečka a já si to volno nakonec vůbec neužila. Tenhle rok stejnou chybu nedělám, neberu si tolik práce jen proto, abych někomu vyhověla, chodím do školy trochu pozdě, protože potřebuju trochu více spánku a nikdo si z toho většinou hlavu nedělá. Prostě jsem si trochu povolila ty svoje pomyslný pouta. 

4. Čas jen pro sebe
A s tím zase krásně souvisí poslední opatření na zimní období. Udělat si v týdnu čas jen pro svoje záliby. Žádné učení, uklízení (pokud to není ta záliba). Úplně vypnout a přečíst si knížku, co tak dlouho odkládáme, zkusit upéct ten koláč, který máme v plánu zkusit už půl roku, jít se jen tak podívat na nějakou výstavu, pustit si film a dát si k tomu skleničku vína a dobrý sýr.. 

Já se tím tenhle rok řídit hodlám (ne-li celoročně), takže jestli všichni ode mě k Vánocům dostanete ponožky, tak se nedivte! :)

Morava 2017


Naše každoroční tradice byla dodržena i tento rok, a my opět vyrazili na podzim na Moravu. Tentokrát do Mutěnic. Krásně jsme využili prodlouženého víkendu, takže od 17. do 19. listopadu jsme se mohli nevázaně (p)opíjet a přejídat. 



V pátek ráno jsme vyrazili ve velkém stylu, a to rovnou malým autobusem! Na oběd jsme se stavili v Hodoníně, kde jsme se najedli v restauraci La Rivolta. Jídlo skvělé, obsluha slabší. Já si dala můj oblíbený grilovaný hermelín se salátem a česnekovou bagetou. Odpoledne jsme dorazili k našemu penzionu, odložili věci a šli na průzkum okolí. Musím podotknout, že tento rok byla naše výprava o 18 členech. Na 7 večer jsme měli zamluvenou studenou večeři a degustaci vína ve sklípku u Zimolků. Studená večeře zahrnovala řízečky, sýr, šunku a slaninu, chleba, ale hlavně škvarkovou pomazánku. Já vůbec nečekala, že by mi něco takového mohlo chutnat, ale ukázalo se, že jsem si připravila do žaludku dobrý základ. Čekala nás totiž ochutnávka 21 vzorků vína. Některé byly od otce a jiné od syna. Musím přiznat, že nejvíce mi chutnala vína od otce, a proto jsme si u něj pak nakoupili. Každopádně k ochutnávce byla i fajn přednáška a večer byl super. A já byla kupodivu střízlivá. Jak říkám, měla jsem dobrou večeři. 





V sobotu jsme podnikli výlet! A to nejdříve na rozhlednu v obci Prušánky, která mi po dosažení vrcholu nahnala strach. A to, když jsem se podívala pod nohy. Celá její konstrukce byla totiž děrovaná, a vy jste mohli spatřit, jaká výška vás dělí od země. Uf. Pak nás čekala dlouhá procházka spíše bahnitými podmínkami do obce Čejkovice. Cestou jsme se podívali k větrnému mlýnu. Z Čejkovic jsem měla radost, protože tam sídlí firma Sonnentor, kterou mám moc ráda a nečekala bych, že se tam někdy dostanu. Pokud je neznáte, tak nabízejí hlavně čaje a koření, ale jaké! Obchod měli strašně krásný, celý provoněný, spojený s kavárnou. Tam nabízeli své čaje a zákusky. Jelikož je tam i výroba jejich produktů, tak je i možnost exkurze. Na to jsme úplně čas neměli, takže jsme si jen v obchodě něco nakoupili, a to jsme s Petrem ještě netušili, že se do obchodu dvakrát vrátíme. Dál nás čekal oběd. Narazili jsme na jeden hotýlek, kde měli restauraci otevřenou, tak jsem si dala naprosto vynikajícího lososa s bylinkovou omáčkou a ještě teď o něm v noci tajně sním! No a jelikož jsme s Petrem o návštěvě Sonnentoru tak básnili, tak se tam někteří ještě chtěli jít podívat, než nám jel autobus zpět do Mutěnic. Tak jsme se s Petrem ocitli v Sonnentoru podruhé. 




Cesta autobusem zpět byla celkem legrační, protože v 16 lidech jsme jeli zadarmo (sleva pro Jedličkův ústav, alespoň jsme tak vypadali). Po návratu na ubytování jsme se zase hned otočili, protože byly v plánu ještě trhy. V Mutěnicích se konaly takové malinké trhy, na kterých se prodávaly různé sýry, klobásy, vína, atd. Ochutnali jsme oštěpek na grilu s marmeládou (fakt to bylo dobrý! ), Petr si dal palačinku a koupili si nějaké oštěpky a nitě na doma. Večer jsme všichni společně poseděli v našem penzionu a já si dala asi jen jednu skleničku vína, protože jsem byla z celého dne nějaká ospalá a nepoužitelná. 

No a v neděli jsme v podstatě hned po snídani vyrazili zpět domů, akorát jsme se po cestě naposled ještě stavili v Sonnentoru, protože pořád mezi námi byli někteří, co tam nebyli. A tak jsme se s Petrem ocitli v Sonnentoru potřetí. 


Cesta domů byla dlouhá, únavná, jelikož se všichni po prodlouženém víkendu vraceli domů, tak i plná kolon a my se s Petrem dostali zpět do Prahy až večer. Víkend mi to každopádně nezkazilo, protože na Moravě je vždy krásně, vrstva škvarkové pomazánky byla silná a kdo se podívá do Sonnentoru třikrát za dva dny?

Historie mého šatníku



Vždycky jsem milovala oblečení. V pubertě jsem byla pyšná na svoji sbírku triček s vtipnými potisky a chtěla jsem jich mít hodně.

Čím jsem byla starší, tím jsem víc toužila po hezkých kouscích (alespoň mně připadaly hezké), a co je důležité, zvedala jsem si novým oblečením sebevědomí. Když se mi líbil nějaký kluk, tak jsem si nakoupila hezké věci, aby si mě všiml, aby viděl, že mám na sobě něco hezkého. V pozdějších letech, a tím už se blížíme do nedávné minulosti, jsem si koupila nový kousek vždy, když jsem před sebou měla nějakou akci, divadlo, rande, dovolenou, nebo když jsem měla špatnou náladu a nákup oblečení měla být náplast na bolístku.

Upřímně se za to dnes už docela stydím, nejenom kvůli tomu, že je to nezdravý materialistický vztah, ale hlavně protože jsem si nedokázala říct ne. Ale před cca 4 měsíci jsem to začala už řešit. Vadilo mi, že stojím každý den před plnou skříní a mám pocit, že na sebe nemám nic hezkého a že potřebuju další. Samozřejmě jsem už v té době slyšela o konceptu capsule wardrobe, ale měla jsem pocit, že nemůžu být ten typ člověka, který by byl spokojený s malým počtem základních kousků, které můžu snadno kombinovat (ano, propašovala jsem vám sem definici). Ale přece jen jsem tomu dala šanci a řekla jsem si, že když si zkusím dát stranou jen to svoje nejoblíbenější oblečení, které nosím nejčastěji, tak se přece nic nestane. No a opravdu se nic nestalo. 

Za těch posledních několik měsíců jsem svojí přísahu párkrát porušila. Koupila jsem si svetr a černou halenku. Ale přijde mi, že to je za 4 měsíce dost slušný skóre, protože dřív bych za tuto dobu nakoupila průměrně tak 8 kousků. A určitě bych je vůbec nepotřebovala, a pak si za to nadávala. Další změna byla redukce a obměna mojí skříně. Z původních 40 kousků jsem teď na 27, protože například na spoustu triček jsem za tu dobu ani nesáhla, tak jsem je posunula do šuplíku, kde si schovávám věci na další sezónu. 

To je další důležitý bod, myslet sezónně, protože ty šatičky s ramínky vám v prosinci budou asi k ničemu. Hodně jsem si o capsule wardrobe načetla a všichni se shodují na tom, že úplný základ šatníku, který se nemění, bývají džíny, nějaká trika, košile, kardigan. Něco, co můžete nosit celý rok, nehledě na počasí. V létě k tomu akorát přidáte sukni, pár šatů a tílka. V zimě více svetrů, triček s dlouhým rukávem, punčochy.


Tenhle šatník mě strašně baví, a to z několika důvodů: 

1. Nemáte problém se rychle rozhodnout 
Zdá se to jako maličkost, ale jelikož všechno to oblečení krásně všechno vidím na ramínkách a nemusím se probírat velkým množstvím, tak jsem už ušetřila tolik minut po ránu a zároveň hysterických výlevů, že nemám co na sebe.

2. Ušetříte 
Tak tady je to asi jasné. Nenakupujete, neutratíte. A hlavně, když si později budete chtít koupit něco, co potřebujete, ať jsou to nové boty nebo pořádná zimní bunda, tak si můžete dopřát něco kvalitního a dražšího, protože jste našetřili dost peněz. 

3. Vyděláte 
Na tento bod jsem přišla poměrně nedávno, jelikož jsem nevěděla co s vytříděným oblečením, které jsem nosit už nechtěla. Věci, co nebyly v dobrém stavu, šly do koše na textil. Něco jsem rozdala po kamarádkách a mamce. Ale pořád mi zbývalo docela dost hezkých věcí, u kterých mi přišla škoda, jen tak je vyhodit a tehdy jsem přišla na chuť stránce vinted.cz (votočvohoz), kde můžete své oblečení prodávat. Mně už se podařily prodat 3 kousky a vydělala jsem na tom 500 korun.

4. Objevíte svůj styl
I tohle je vcelku logické. Když přestanete nakupovat v obchodních domech, tak už tolik nejste pod vlivem současných trendů, kterými výlohy praskají ve švech. Když jsem vytřídila moje poklady, tak jsem o sobě zjistila, že mám nejradši elegantní a čistý styl, ale občas do toho ráda vmíchám trochu punkové a klučičí prvky. Kdo by to byl řekl?! 

5. Ekologická stopa 
Nejdůležitější věc, ale v podstatě nás to vůbec nenapadne. Já mám celkem blízko k ekologickému životu, ale fanatická Lesana zase nejsem. Mám svoje priority. Nejsem velký fanoušek konzumace masa, protože mám ke zvířatům kladný vztah, ale neznamená to, že si nikdy nedám kousek kuřete nebo šunku. Spíš to jen omezuji na minimum. Podobně to je s oblečením, protože nejen sobecké důvody mě k tomu vedou. Je fajn vědět, že nepodporujete textilky v Bangladéši nebo Číně, kde malé dětičky pracují 24/7. Když už si budu chtít něco koupit, podpořím recyklaci v secondhandech nebo nakoupím u značky, která svůj podnik provozuje poctivě, všem řádně zaplatí a vyrábí způsobem, který nezatěžuje životní prostředí.


Snad nebyl článek příliš vyčerpávající a něco z toho vám přišlo zajímavé. Určitě nechci moralizovat, ale takový šatník mi přijde jako zajímavý experiment. 


Nikola

Moje závislosti


Tento článek není o drogách, alkoholu, kávě ani cigaretách! Moje závislosti se totiž pohybují někde úplně jinde, jelikož neholduju ani jedné z výše zmiňovaných věcí. Jsou to tedy takové alternativní závislosti, dá se říct. Pokud vás baví články, kde plácám náhodné blbosti o svém životě, tak dnešní článek je to pravé. Téma je totiž velmi oddechové, což při tomto temném a upršeném týdnu rozhodně neuškodí.

1. Hrnečky a mističky
Netuším, kde to vzniklo, ale jsem naprosto ujetá na tyto dva druhy nádobí. Teď u mě tedy hlavně frčí misky, protože hrnečky se nám v kuchyni už nikam v polici nevejdou, ale misky jsem schopná ještě někam propašovat, což určitě mým spolubydlícím dělá radost! Momentálně jsem zatížená na žlutou barvu a objevila jsem v HomeArt dokonalou misku s nápisem Bistrot Cereal, která je nádherná žlutá. Vždycky se najde nějaká perfektní miska, kterou musím mít, je to prokletí. Hlavně moje nejoblíbenější jídla se jí z misek! Musli, chipsy, rýže, polévky. Není co víc řešit.

2. Musli
Kdysi jsem začala jíst musli, abych měla nějakou zdravější snídani místo chleba s máslem a šunkou. A stalo se to mojí naprostou závislostí a nejoblíbenějším jídlem dne! Nejradši mám skořickové musli s mandlemi a sušenými jablky, pěkně s bílým jogurtem a banánem. A nejlépe v pěkné mističce!

3. Brambůrky
Tady asi není co dodávat. Každý to už snad o mně ví, pravděpodobně celá škola a učitelé taky, jelikož mi už byly chipsy i zabavené. Pravděpodobně jsem tuhle neutuchající potřebu chipsů zdědila po svojí mamce, která má ale speciální závislost na těch solených, zatímco já, jako rebel, ráda objevuji nové příchutě!

4. Psi
Kdybyste viděli, kolik obrázků cizích psů mám v mobilu! Nejen že si je ukládám třeba z internetu, ale dokonce si fotím psy na ulici a když nějakého vidím, začnu pištivým hláskem nadšeně skandovat a poskakovat a celý svět je najednou veselejší a barevnější! Co na to říct, jsem asi nejzarytější pejskař na světě.

5. Svíčky
Vždycky jsem si jako malý žhář ráda zapalovala v pokoji svíčky pro příjemnou atmosféru, ale když jsem objevila i trochu lepší a dražší svíčky a fakt, že existují různé specifické vůně, tak jsem jim naprosto propadla a teď neustále kupuju vosky do aromalamp podle sezóny a nebo příležitostí. Teď na podzim tu mám například vůni dřeva a krbu a na zimu už mám připravenou vůni vánočního stromečku!

6. Pečení
Zjistila jsem, že pečení má přesně tři pozitiva. Zaprvé - vůně pečení krásně provoní celý byt i na několik hodin. Za druhé - má na mě terapeutické účinky, vždy se u pečení koláčů skvěle odreaguju a soustředím se na daný úkol. A za třetí - můžete to pak sníst, a to je na tom vůbec nejlepší. Pečení miluju a takhle na podzim a v zimě peču skoro každý týden něco.

7. Spotify
Na mém seznamu závislostí se určitě musí objevit i můj mobil, ale konkrétně hlavně Spotify. Ráda si tvořím playlisty podle nálad, sezóny, svátků, ale hlavně jsem nedávno objevila svět podcastů a už jsem se zamilovala do tří různých pořadů. Pokud nevíte, co podcast je, tak je to v podstatě audio seriál na nějaké téma. Můžou mít různou délku, mohou být od politiky až po lifestyle. Určitě plánuju napsat článek na mé oblíbené podcasty, ale to až je dostatečně zmapuji.

8. Vtipné ponožky
Jelikož se oblékám celkem jednoduše a do základních barev, tak to strašně ráda vyvažuji barevnými a nebo naprosto infantilními ponožkami. Žluté se srdíčky, s králíčky, s popcornem, banány, Stormtroopery, možností mám spoustu!


Snad vás článek pobavil, dělám si tak trochu srandu sama ze sebe, ale berte to trochu s nadsázkou.


Nikola



Kakaové raw kuličky (Deliciously Ella)


Po delší době jsem si pro Vás nachystala zase nějaký můj oblíbený recept, i když receptů, jako je tento, koluje po internetu obrovské množství. Všichni se zbláznili do veganské raw stravy a já bych upřímně ani jedno nezvládla striktně dodržovat. Dokážu být bez masa, ale bez sýrů nebo čokolády to psychicky nezvládnu! Ráda ale zkouším zdravé recepty a mám moc ráda netradiční chutě, moje chuťové buňky si to prostě žádají. 

Už dlouho jsem chtěla vyzkoušet nějaké recepty od Deliciously Ella (pokud neznáte, tak je to britská veganská kuchařka a taky bussinesswoman, patří jí několik restaurací v Londýně a vybudovala za poslední 4 roky skvělou značku), protože vlastním všechny její kuchařky. Nejvíc mě zaujaly její sladké recepty, protože jsem velký milovník sladkého. Ale chtěla jsem začít něčím jednoduchým a z dostupných surovin, a proto kuličky z datlí, kakaa a mandlí byly skvělým začátkem. Recept jsem si maličko upravila, jak už to dělávám, a proto s čistým srdcem vám zde dnes předám recept, který mám osvědčený.



Ingredience (asi na 18 kuliček):

  • 100 g mandlí
  • 200 g datlí (vypeckovaných)
  • 1 lžíce kokosového oleje
  • 1 lžíce arašídového másla
  • 2 lžíce raw kakaa (nebo holandského)

Postup:

Na tento recept potřebujete nějaký silný kuchyňský robot, protože prvním krokem je nadrtit mandle, aby z nich menší kousky. Poté přidejte datle, které mixujte, dokud nebudou hezky spojené s nadrcenými mandlemi. Pak je na čase přidat kokosový olej a arašídové máslo a mixovat, dokud nemáte hezky propojenou hmotu, ze které jdou uplácat kuličky, které se nerozpadají. Jako poslední krok přidejte kakao a naposled promíchejte v mixéru. Z tohoto množství jsem uplácala asi 18 kuliček, ale záleží, jak veliké si je vyrobíte. Potom je dejte na hodinu do mrazáku, aby trochu ztuhly. V lednici je můžete skladovat cca týden, ale v mrazáku vám vydrží i několik měsíců.




Stačí být 'jen dobrá'?


Všichni v sobě neustále řešíme nějaké problémy. Problémy různé povahy, které se sebou zdánlivě nemají nic společného. Ale přece jen mají, a to rovnou dvě věci. Tebe a jednu příčinu, ze které pramení všechny ty starosti a problémy.

Jedním z těch mých je neustálá potřeba být lepší. Na tom by nebylo zas tak moc divného, lidé se neustále chtějí zdokonalovat. Avšak všechno má svoje hranice. Já se odmalička chci každému zalíbit, chci aby mě všichni měli rádi,  a pokud jim úplně nesednu, tak si to beru velmi osobně. Je to tím, že jsem moc upovídaná, není jim milá moje tvář?

U sympatií ale má potřeba dokonalosti nekončí. Chci mít všechno zorganizované, chci mít krásně doma uklizeno, jsem velmi neklidná, pokud mi pár dní na křesle leží jen tak džíny. Chci zvládat mít každý den navařeno dobré jídlo, péct koláče.. Potřebuju mít dobré výsledky ve škole, chci mít ve všech vztazích klid. Chci dělat dobře svoji práci.

Všechno chci dělat skvěle a nemít pocit, že dělám málo. Když mi někdo řekne, ať se sebou něco dělám, nebo mi dá nějak najevo, že on je lepší, tak se mi zhroutí můj domeček z karet.
„Možná opravdu nedělám dost, možná jsem jen lenoch nebo srab. Bojím se vzít svůj život do vlastních rukou a jít si za něčím víc.“

Občas takovým myšlenkám podlehnu a nechám se jimi táhnout dolů, až k breku. Mám pocit, že všichni si v životě vedou skvěle, mají dobrou práci, jsou kreativní, mají ambice a jdou si za tím. A já se někde babrám opodál, jako nějaký odpadlík.


Ale jasně, že to tak není!  Věřím a doufám v to, že tyto myšlenky má občas víc lidí a jen se snažíme v životě jen tak proplout mezi útesy. A asi je důležité si uvědomit, že i kdybych nebyla nejchytřejší, nejkrásnější, nejvystudovanější, nejbohatší a s nejlepší prací,  tak na to prostě prdim! Občas být „jen dobrá“ stačí. Můžu si v životě klidně proplouvat jako ta nejlepší z průměrných a být dokonale šťastná.

Brian!

zdroj: dejvickedivadlo.cz
,,Život? Život!“
Moje hodná sestřička mě pozvala do Dejvického divadla na představení s názvem Brian. Vůbec jsem netušila, o čem to bude, nic jsem si k tomu dopředu nečetla, ale očekávání jsem přesto měla vysoká, protože od Dejvického divadla nic míň čekat nemůžete. 

Jak jsem se brzy dozvěděla, hra Brian byla náhledem do formování skupiny Rolling Stones, jejich začátků, kdy s kapelou vystupoval Brian Jones, dokonce byl jejich zakladatelem a frontmanem, což jsem předtím nevěděla. A po něm se tato hra jmenuje. Co je na Brianovi tak zajímavého?

Dočetla jsem se o něm, že po pár letech působení v kapele postupně ztrácel vliv a respekt, především kvůli drogám. V představení je to naznačeno naprosto dokonale, a to pomocí zvířátek, která Brian jako jediný vidí a komunikuje s nimi. Králíček, Osel a Medvídek, v podání Pavla Šimčíka, Hynka Čermáka a Davida Novotného, je silný zážitek, protože umí krásně spojit humorné prvky s hořkým uvědoměním toho, co se s Brianem děje. Setkáváme se také Mickem, Keithem a Charliem, slavnými Rolling Stones, kteří nevázaně paří, pořádají spontánní jam sessions, skákají po stropě, ale zároveň se pomalu smiřují s tím, že ztratili toho Briana, kterého znali.

Příběh je z Brianova pohledu mnohem veselejší, má přece svá zvířátka, která ho mají ráda, sice už dokonce zapomněl, jak se hraje na kytaru a občas si nechává říkat Kryštůfek, ale jinak je všechno nádherné a kouzelné! 

Smutný osud Briana Jonese podaný velmi humorným způsobem, s psychedelickými výpravami do Brianovi mysli a nezřízeným rock’n’rollem skupiny Rolling Stones se mi do vkusu trefil naprosto parádně! Bylo tam prostě vše, co mělo a já musím představení ještě někdy vidět!!

Co přináší jóga


V notesu mám docela dost nápadů na články, které bych tu chtěla vydat, ale vždycky si řeknu: "Jsem dost kvalifikovaná na to, abych o tomhle psala? Budu mít vůbec co říct?" Ale víte co, kašlu na to! Dnes jsem se vám rozhodla předat mé pocity ze cvičení jógy. Cvičím ji už asi 3 roky, poslední rok pravidelně skoro každý den mého života. Jsou věci, které vám začne dávat velmi brzy, a pak jsou věci, které vám přinese až s dávkou trpělivosti.

Musím věci ale uvést na úplně pravou míru a přiznat, že jsem nikdy nebyla sportovní přeborník. I když jsem měla aktivní dětství, 4 roky chodila do sportovní třídy, dělala atletiku, dětství strávila ve skautu. Byla jsem vždycky jedna z těch podprůměrných, tedy až na vytrvalostní běh, tam jsem vyhrávala stříbrné medaile. To o mně něco vypovídá. Nejsem žádný velký atlet, ale jsem velmi trpělivý člověk. A proto jóga byla to nejlepší.

Samozřejmě, že na začátku jsem na to šla trochu blbě, a teď mluvím o nastavení mysli. Snažila jsem se ze všech sil skvěle okopírovat tvary pozic, které jsem měla udělat. To první, co jsem se při józe naučila, bylo to, že nejde o zvládání pozic, ale o pocit z ní a prospěch, který tělu přináší. Je to první a nejdůležitější věc, se kterou se při józe setkáte. Cvičím ji už celkem dlouho a pořád mám problém s předklonem kvůli zkráceným šlachám a ani na hlavě stát stále neumím. I když bych to ráda v budoucnu zvládla, tak na to vůbec nemyslím a nevytyčuji si žádné cíle, jen si užívám to, co cvičením dostávám na oplátku.

1) Lepší dýchání
Ze začátku vás učitel neustále učí, jak dýchat při přechodu z jedné pozice do druhé. Já měla ze začátku hrozný problém si to uhlídat, a proto pro mě byly některé polohy těla náročnější. Když jsem to už ale konečně pochytila, tak jsem si všimla, že pozice jsou tak jednodušší a lépe je ovládám a držím rovnováhu, Zároveň po celý den dýcháme jen tak povrchově a dýchání si ani neuvědomujeme, což občas není úplně zdravé. Správný a pravidelný dech hodně pomáhá i s emocionální rovnováhou, nejen tou tělesnou.

2) Lepší postoj
Na podložce musíte stát rovně, hrdě. Hlava vzpříměná, lopatky k sobě, dlaně otevřené světu. Čím déle jógu cvičíte, tím více si protahujete svalstvo, zpevníte tělo. Nezatahujete zadek ani bříško, nehrbíte se, abyste vypadali menší. Dáváte na odiv svoje tvary a učíte se je mít rádi. To se brzy přenese z cvičební podložky do všech vašich pohybů.

3) Rovná záda
Ano, souvisí to s tím lepším postojem, ale chtěla jsem se ještě zmínit o zádech samostatně, protože to byl jeden z důvodů, proč jsem vůbec jógu začala cvičit. Měla jsem problémy s krční páteří a postupně se mi bolest rozšiřovala do celých zad a já to chtěla vyřešit nějak efektivně, abych si mohla pomoci sama, když bude třeba. Ani nevíte, jak mě v tomhle jóga zachránila. Těším se na každý den, kdy jen udělám několik zaručených pohybů a cviků a dostaví se úleva. A špatná záda nejsou jediná věc, se kterou vám jóga pomůže. Špatné trávení či žaludeční potíže, bolestivá menstruace, špatná kolena, je toho spousta,

4) Emoční stabilita
Nemusím asi nikde vykládat, že jsem bývala uzlíček nervů. Neříkám, že se to magicky vytratilo a já jsem neustále sluníčko na obloze, ale rozhodně mi jóga pomáhá v sobě udržovat určitý vnitřní klid, trpělivost. A když přece jen nemám nejlepší den, tak mi jóga vždycky pomůže. Nevím, čím to přesně je, možná tím pravidelným dýcháním, vyplavením endorfinů, převedením myšlenek jinam.

5) Rituál
Možná tento bod nebude dávat smysl všem, ale já mám ve svém životě ráda jakousi pravidelnost, tradice a ráda si tvořím i vlastní rituály. Asi mi dávají v životě smysl a pravidelné cvičení jógy, které mi opakovaně a dlouhodobě přináší radost, je jeden z nich. Jóga je rituál, který jsem pozvala do svého života a tento rituál do mého systému pěkně zapadl a uvelebil se.

Většinou o józe s nikým osobně moc nemluvím, a proto jsem se tu hodně rozepsala, tak snad sem vás od jógy úplně neodradila, ale spíš navnadila, nebo alespoň trochu přiblížila, jaký pozitivní vliv může mít, pokud jí alespoň dáte šanci.


Nikola

Toulání po Kokoříně


,No to se s výletem na Kokořín nedá srovnávat“, říká slavná hláška z divadelní hry Cimrmanova divadla. A proto jsme se s Petrem ve čtvrtek vydali právě tam. Ne na hrad, ale do CHKO Kokořínsko.

Vyrazili jsme dopoledne a dojeli z Prahy za necelou hodinku do obce Mšeno, kde pes nechcípnul, protože pejsky se to tam jen hemžilo! A z toho jsem měla samozřejmě obrovskou radost. Než jsme vyrazili na náš okruh, tak jsme se zastavili na oběd v resturaci U Pokliček, která měla dobré hodnocení na internetu, a proto jsme se rozhodli zkusit štěstí. Zjistili jsme, že restaurace je pravděpodobně hojně navštěvována cyklisty, vzhledem k výzdobě stěn a převážné části návštěvníků restaurace.


„Hele Petře, já si skoro připadám blbě, že na sobě nemám oblečení na kolo,“ pravila jsem svému milému. Uvnitř to ale vypadalo příjemně a rozhodli jsme se, že zůstaneme. Jestli vás zajímají ceny, tak ty byly lidové. V nabídce byly malé burgery za 60 korun, saláty, polévka, bramborové placky a lívance. Menu bylo jednoduché, přímé, člověk se nemusí prodírat jídelní knihou, ale má pár možností, ze kterých si vybere skoro každý. My jsme si dali každý malý burger, já s camembertem a řepou, Petr klasický s masem, a napůl jsme se ještě zahřáli vynikajícím kuřecím vývarem. Na naší návštěvě restaurace ale bylo nejlepší, když si k nám přisedla rodinka s krásným psem, fenkou jménem Pasheena, se kterou jsem se hned skamarádila a podrbala ji na bříšku.


A pak už jsme se vydali na cestu dlouhou něco málo přes 10 kilometrů, po žluté. Vedla nás přes schůdky, skalní bludiště, krásné panoramatické výhledy, trochu jsme i museli občas šplhat skalách.. Ale hlavně tam byl neuvěřitelný klid, v podstatě žádný signál na mobilech a my jsme jen pozorovali přírodu, brouky, jak si to štrádují po cestičkách, značky na stromech od lýkožroutů.. A bylo nám dobře. Cesta nám zabrala nějaké 3 hodiny a uteklo nám to krásně. 


Určitě můžu tenhle výlet doporučit každému, kdo rád občas vypadne z města a kochá se nad výhledy a vyčistí si hlavu.

Nikola

Život osamělého vlka (aneb co jsem se naučila)


Skoro celé září jsem si zkusila osamělý život, protože můj Petr odjel s bráchou do Ameriky a přítelkyně Jirky byla doma na Slovensku. Takže jsem se z ničeho nic ocitla doma sama, naprosto nepřipravena na samotu.

Možná si budete říkat ,,To je hysterka..", ale já opravdu nejsem zvyklá být sama. Naposledy jsem byla občas v bytě úplně sama tak před 5 lety a bylo to jedno z těch "temnějších období" mého života. Proto jsem se rozhodla, že se pokusím co nejvíce zabavit, a tak jsem si nabrala hodně práce, mnohem více jsem se scházela s kamarády a když jsem měla více dní volna, tak jsem odjížděla do Tábora.

První týden byl pro mě týdnem smutku. Snažila jsem se srovnat s tím tichem, co doma panovalo, a že když přijdu večer domů z práce, tak mě nikdo nevítá. To pro mě byl první velký problém, protože vždy, když jsem byla v práci předtím, tak jsem se těšila na pozdravení, polibek, případnou masáž krční páteře.. Teď jsem přicházela do prázdného a tichého bytu, zamykala jsem si na noc dveře a kontrolovala celý byt, jestli se mi tam někdo neschovává (ano, jsem strašpytel, ale nestydím se za to!). Naštěstí v prvním týdnu září za mnou přijela na návštěvu mamka a pár nocí u mě byla, přišla i ségra, takže jsem si nepřipadala jako úplný poustevník.

Druhý týden. Tento týden byl velmi zlomový! Zaprvé jsem si začala zvykat na danou situaci. Už jsem nekontrolovala celý byt, když jsem přišla z práce, a místo polibku jsem se začala těšit na pytel brambůrek. Trochu jsem přeorientovala svoji mysl jinam, přestalo se mi nezdravě stýskat a já začala hodně psát a byla aktivní s přáteli. Ale neuvědomila jsem si, že vůbec nemyslím na sebe a dost se odbývám, málo spím a špatně jím. A jednoho rána jsem se probudila, bylo mi špatně a nemohla jsem vstát na nohy. Prostě na mě šly mdloby. Nebudu to popisovat do detailů, ale prostě to nebylo dobré a já byla doma úplně sama. Naštěstí mě večer zachránila moje ségra a já ucítila nový pocit vděčnosti pro lidi, které mám kolem. Proležela jsem dva dny a přijela si pro mě mamka a odvezla mě k nim domů, a tam jsem strávila i část týdne dalšího.

Třetí týden mi utekl jako voda. Trochu jsem byla v Táboře, a pak se vrátila do Prahy, šla s dobrým kamarádem do cukrárny, přespala u mě nejlepší kamarádka, se kterou jsme do 1 hodiny ranní mluvila o životě a občas vtipných příhodách, byla v práci, a pak zase v Táboře, kde jsme oslavovali 55. narozeniny přítele mojí mamky.

Čtvrtý týden. Tímto se dostáváme k tomuto týdnu, který je i posledním týdnem a vysvobozením z mojí samoty. Vrátila se mi v pondělí spolubydlící a mě začala škola, takže jsem si říkala, že mi to prosviští rychlostí vlaku, ale opak je pravdou. Čím víc se blížil příjezd zbytku našeho bytu, tím pomaleji mi čas plynul. Když jsem to nějakým lidem říkala, tak se mi smáli a říkali, že kdyby jim jejich polovička odjela, tak by byli šťastní a užívali si to. S tím se vůbec nedokážu ztotožnit. Možná kdyby to byl týden a nebo kdybych nebyla úplně sama, tak jo.

Byla jsem úplně vytržena z každodenního pozadí mého života a najednou se ocitla jen sama se sebou a svými myšlenkami a byla jsem svým jediným společníkem, což se mi zdálo ze začátku naprosto šílený. Někdo je třeba takhle pořád sám a říká si, co to tu vykládám a proč z toho dělám takovou aféru, ale samota opravdu neprospívá člověku, který dříve trpěl na určité stavy a najednou se musí srovnat sám se sebou, protože tu nikdo jiný není.


A co jsem se tedy naučila?

1. Nepodceňovat sílu přátel.
2. Vždy zkontrolovat, jestli mám klíče.
3. Organizovat. (nebo utratíte majlant za zkažené jídlo v lednici)
4. Myslet na sebe a ne na blbosti.
5. Není dobré být pořád sám, i když si to myslíte.
6. Přestala jsem se bát tmy!


Nikola